Dissimulation (Larry Mpreg)

5.Díl

/LOUIS/

Spěšně jsem nasedl a vydal se na cestu. Popravdě už mě začínala Brianna štvát. Vím, že jsem se v poslední době Fredovi moc nevěnoval, nebo spíš vůbec. Ale to jí sakra ještě nedává právo mě takhle vydírat a vyhrožovat, že mi zakáže se s ním stýkat. Je to kurva taky moje dítě!

Po chvíli jsem zastavil před jejich velkým domem. Vystoupil jsem a mířil ke zvonku. Po cestě jsem se ještě snažil vydýchat a uklidnit. Nechtěl jsem, aby mě takhle můj kluk viděl a poznal něco. Teprve po druhém zazvonění se konečně otevřeli dveře s ní mezi nimi.

"Čau, nemám čas na dlouhé řeči, takže mě můžeš seřvat později." Zvedl jsem ruce v obraném gestu.

"Tátáá." Slyšel jsem někde z dálky nadšený hlásek a následně cupitání dětských nohou. Rozeběhl se ke mě jak jen mu to jeho rovnováha dovolila. Dřepnul jsem si a s rozpřaženýma rukama jsem čekal, až se mi vhrne kolem krku.

"Ahoj, Little Tommo." Zasmál jsem se. Pevně jsem ho objal a zvedl se i s ním. Všechny starosti a tíha jako kdyby ze mě jeho objetím spadla. Cítil jsem se najednou skvěle. Vraždil bych za tenhle moment a byl jsem podělanej idiot, když jsem na něj kašlal a nevěnoval se mu.

"Tady jsou jeho věci, potřebuji, aby sis ho nechal tři dny. Odjíždím pryč." Oznámila mi odměřeně Brianna a podala mi malou tašku. Posunul jsem si mladého na jednu ruku a do druhé vzal tašku.

"Fajn." Přikývl jsem i když jsem vůbec nevěděl, jak to teď udělám. "Dej mámě pusu a jdeme."

Freddie se k ní naklonil a dal jí pusinku na tvář.

"Pa, Lásko. Buď hodný." Zamávala mu a já s ním spěšně zamířil k autu.

"Jo a Brianno, hodlám si ho vzít sebou na tour." Zavolal jsem na ní ještě než jsem hodil tašku do kufru a malého posadil do jeho autosedačky. Vyrazili jsme zpátky za klukami dřív než na to vůbec stihla něco říct.

"Tak co, chlape. Jak se máš?" Podíval jsem se dozadu na moji malou verzi. Šťastně se na mě zazubil.

"Dobže." Usmál se ještě zářivěji. Umí dobře mluvit, řekl bych, že už si s ním člověk i docela pokecá za což jsem rád. Budou mu teprve tři a pusa mu jede až až, má skvělou slovní zádobu. Možná to je tím, že je převážně mezi dospělými. Občas mu sice rozumnět moc dojde a člověk si musí domýšlet, ale jde to. Písmenko R mu třeba nejde vůbec, na tom budeme muset zapracovat.

"To jsem rád." Přikývl jsem.

"Tatínku?" Říkám vám, že žádné oslovení se mi nelíbí tak jako tohle. Je to super a ja jsem za to dítě kurevsky šťastný i když přišel na svět poněkud neočekávaně a dost věcí mi zkomplikoval.

"Copak?"

"Maminka žíkala, že jsi na mě zapomněl." Zažvatlal. No to si ze mě ta Brianna dělá prdel!

"Nikdy bych na tebe nezapomněl, Freddie. Jsi přeci můj velkej kluk." Natáhl jsem ruku dozadu a poplácal ho po nožičce. "Jen... tatínek měl teď hodně práce víš?" Zalhal jsem, jenže jak chcete malému děcku vysvětlit, že jste se prostě cítili na hovno? "Ale to se teď změní, budeme zase víc spolu, ano?"

"Anoo." Vypískl radostně a já se sám pro sebe usmál.

Zaparkoval jsem v podzemní garáži a vytahoval Freddieho ven z auta.

"Tak pojď kamaráde, jdeme za strejdama." Vzal jsem ho za ruku a nechal ho jít po svých. Všechno jsem stihl přesně za 24 minut, jsem prostě frajer. Zamířil jsem rovnou do zkušebny. Harry s Liamem postávali u svých mikrofonů a Niall seděl na stole brnkajíc na kytaru.