Dissimulation (Larry Mpreg)

90.Díl

/LOUIS/

Byl už večer a kolem nás se povalovaly krabice od pizze, prázdné plechovky Coca-Coly a spoustu dalších obalů od jídla, které jsme si do studia nechali dovézt. Byli jsem oba utahaní jako koťata, ale zvládli jsme složit a nahrát, celou skladbu během jednoho dne.

Zrovan jsme seděli na jedné z pohovek, co tady Niall měl a poslouchali výsledek našeho celodenního snažení.

"Je to pecka," nesnažil jsem se skrývat své nadšení. Měl jsem z toho neskutečnou radost. Bylo bez šance, aby tohle nechalo někoho chladným. Ale vlastně mi ani tak nezáleželo na tom, co na to řeknou lidi. Já jsem do té písničky dal celé své srdce a všechno, co mi na něm ty roky leželo jako tíživé břemeno. Byla to citová ždímačka, ale hrozně mi to pomohlo.

"To tedy jo." Souhlasil Emmett a nastavil ruku, abych si s ním plácnul. Celou hudbu složil on a taky si se mnou v některých pasážích zazpíval. Bylo mu čtrnáct a měl tak obrovský talent, nad kterým mi rozum zůstával stát. Přepsal se mnou některé části textu, které moc neseděly do sebe a výsledek byl perfektní.

"Odvezu tě domů, vezmu si nějaké věci a ještě se sem vrátím.." Oznamoval jsem Mettymu a sundal ruku hozenou kolem jeho ramen.

"Proč?" Chtěl vědět okamžitě.

"Protože už by jsi měl dávno spát a já tady potřebuji ještě něco dodělat." Zvedal jsem se a sbíral ten bordel po zemi. "Budu doma dřív, než se vzbudíš a ukážu ti, co jsem tady dělal. Přísahám." Slíbil jsem mu, když jsem viděl jeho nedůvěřivý pohled.

"Okay," vzdal to nakonec. Pomohl mi uklidit a nechal se odvézt. V domě panovala tma, takže to bylo znamení, že všechni už spí. "Nemusíš chodit se mnou a ukládat mě do postele." Rozšířily se mu panicky oči, když viděl, že vystupuji z auta a jdu s ním dovnitř. Asi se lekl, že se mu chystám číst pohádku na dobrou noc, vzhledem k našemu obnovenému přátelství.

"Jdu si jenom pro kafe, klid." Zasmál jsem se, když jsem odemykal.

"Fajn. Tak dobrou." Oddechnul si a odcházel do svého pokoje.

"Dobrou Mette a díky moc," zavolal jsem ještě za ním. Udělal jsem si do největší termosky, jakou jsem doma našel, můj zdroj energie pro dnešní noc. Byl jsem utahaný jako kotě, ale zároveň nabuzený neovladatelnou chutí něco dělat. Chtěl jsem to mít do rána celé hotové. Během toho, co se mi vařila voda, jsem došel pro Harryho zaprášený notebook pod postelí v ložnici a tři flashky ve spodním šuplíku, kde jsem schovával i alba.

Bylo už po jedenácté, když jsem konečně vyjel zpátky. Rychle jsem napsal Niallovi, že mu klíče vrátím až ráno. Neměl jsem odvahu, abych mu volal. Ve studiu jsem posbíral všechny zrcadlovky, které jsem umístnil všude možně, aby si jich Emmett nevšimnul, ale zároveň měly dobrý záběr. Vlezl jsem do Harryho notebooku. Trochu mě překvapilo, že si pořád pamatuji heslo. Hledal jsem všechny videa, které v něm měl. Do svého jsem připojil flashky a vytáhnul z nich to šílené množství vzpomínek.

Rozhodnul jsem se, že za tuto noc stvořím k mé nové písničce videoklip. Bude plný sestříhaných záběrů z našeho soukromí, co nikdy nikdo, kromě mě a Harryho samozřejmě, neviděl. Musel jsem k tomu ještě dát dohromady natočený materiál z nahrávání s Emmettem. Chtěl jsem to dát všechno do černobílé barvy. Měl jsem na tohle všechno jen pár hodin. No nenaložil jsem si toho na sebe zrovna málo...

Procházel jsem všechny ty videa, co se mi podařilo najít. Nedokázal jsem je ani spočítat, jak moc jich bylo a zdálo se nemožné, abych z toho vybral jen tolik, co se mi to vlezlo do pěti minut a padesáti sekund. Což byla přesná délka skladby.