Dissimulation (Larry Mpreg)

68.Díl

/HARRY/

Na pokraji sil jsem se svalil na gauč. Jen jsem přijel od doktora a už jsem se cítil, jako kdybych celé hodiny sekal dřevo. Jsem ve 24 týdnu, mé břicho se mi zdá velké, přesto je ale miminko podle doktora malinké. Znovu mi bylo připomenuto, jak je mé těhoteství rizikové a že musím jen odpočívat a zvednout se maximálně na záchod, aby nedošlo k předčasnému porodu. Kdyby se tak stalo, tak by dítě mělo nulové šance na přežití.

Byl jsem vyděšný. Proto jsem také svolil k ukončení turné. Bylo mi to líto kvůli fanouškům, na druhou stranu jsem byl rád, že alespoň film jsme dokončili a také odehráli dva koncerty v Brazilii. Louis z toho radost neměl, bál se o mě a všechno to moc prožíval. Nemohl jsem mu to mít za zlé. Kdyby to bylo naopak, také bych mu nechtěl nic dovolit a držel bych ho doma.

Vrátili jsme se do Londýna. Premiéra filmu bude probíhat tady a bude se konat dva týdny před mým termínem. Louis chce být u toho, proto trval na tom, aby jsme neletěli do LA. Nemohl jsem už cestovat a on to nechtěl propásnout, kdyby to náhodou přišlo dřív. Nebyla šance, aby se ke mě dostal včas, kdybych byl v LA a on v Londýně.

"Chceš čaj, Harry?" Stála nade mnou má máma. Přijela dneska, aby se mnou šla na kontrolu a postarala se o Emmetta. Louis musel odjet na nějakou schůzku se skupinou. Myslím, že šlo o schválení nějakých scén.

"Prosím," přikývnul jsem. Máma odešla do kuchyně a nechala mě samotného. Zavládlo ticho, což znamenalo, že Emmett je u sebe v pokoji. Všichni se ho snažili držet ode mě co nejdál, prý aby mě nerozrušoval. Vytáčeli mě s tím, přeci na pohádku bych se s ním zvládnul podívat. Nebo by jsme si mohli povídat, hrát nějaké deskové hry. Bylo spoustu možností u čeho jsem se nemusel hýbat a i tak by jsme se zabavili oba dva.

Metty byl z našeho návratu do Londýna smutný. Pro něj to znamenalo, že dalších několik měsíců neuvidí Freddieho. Volal si s ním každý den, ale to nebylo totéž. Bolelo mě ho takhle vidět a nemoct s tím nic dělat. Louis slíbil, že pro Freda zaletí a přiveze ho na pár dnů sem, nebo pro něj pošle Lottie s jeho otcem. To ale nebylo možné, dokud Freddiemu nezačaly prázdniny.

"Tady máš," postavila přede mě máma na konferenční stolek hrnek s čajem.

"Díky." Přikývnul jsem. "Kde je Emmett?"

"Je u sebe v pokoji." Pokrčila rameny a posadila se ke mě.

"Chci ho mít u sebe.. Mrzí mě, že ho takhle zanedbávám." Povzdechl jsem si.

"Nikoho nezanedbáváš, Harry. Emmett je spokojený, Louis se mu věnuje jak může." Vyvracela mi mé černé myšlenky.

"Já vím, ale i tak bych chtěl být s ním." Zamračil jsem se. Začínal jsem být vytočený.

"Teď musíš hlavně myslet na to dítě," pohladila mě láskyplně po břiše.

"Jenže Emmett je taky moje dítě!" Vyštěknul jsem, "Je to můj syn, není žádné monstrum, které by mi mělo ublížit. Mohl bych se s ním podívat aspoň na pohádku."

"Bral si můj mobil a chtěl volat s Freddiem. Takže teď by jsi ho na pohádku stejně neutáhnul." Usmála se na mě mamka. Jen jsem přikývl. Nechtěl jsem jim narušovat jejich jediný kontakt, který spolu můžou mít.

"Opravdu nechcete vědět, co to bude?" Změnila rychle téma.

"Ne, já to vědět nechci, chci se nechat překvapit." Odpověděl jsem snad po sté. Už mě tahle otázka otravovala. "Louis by si přál holčičku, kluky už má dva, tak by podle něj bylo načase tu mužkou převahu narušit." Sdělil jsem jí. Louis si moc přál dceru, říkal sice, že na tom zas až tak nezáleží a chce aby to bylo hlavně zdravé. Ale já po něm viděl, jak zjihnul a samovolně se usmál, když mluvil o holce.