Dissimulation (Larry Mpreg)

37.Díl

/HARRY/

Čas se pomalu chýlil k půl druhé hodině v noci a krví mi proudilo víc alkoholu, než se mi líbilo. Rozhlédnul jsem se kolem sebe, abych zjistil kdo tady vlastně v tuhle hodinu ještě pořád je. V okruhu ve kterém jsem byl ještě schopný zaostřit a rozpoznat tváře stál Liam s Niallem, Shawn Mendes, Adele, nějaká pro mě neznámá žena a Taylor Swift, která se v momentně, co jsem na ní pohlédl ,rozešla mým směrem. No do prdele.

"Ahoj, Harry.. dlouho jsme se neviděli," usmála se na mě.

"Ahoj, jo to je pravda," oplatil jsem jí úsměv. Přisunula se tak blízko, až se naše paže dotýkaly, bylo mi to trochu nepříjemné.

"Jak se máš? S kluky se vám očividně daří," pozvedla laškovně jedno obočí. Ty vole asi už bych neměl pít, normálně jsem měl pocit, že se mnou flirtuje.

"Jo to je pravda, chystáme nový film, takže si troufám říct, že se nám opravdu daří." Přikývnul jsem a trochu si upil z mé skleničky s čistou vodou.

"A co je pravdy na tom, že máš miminko?" Povytáhla obočí až někam do nebes. Dělá si ze mě srandu, nebo je zabedněná? Mám pocit, že posledních pět let se nemluví o ničem jiném a i dnes jsem ho přeci vzpomínal během rozhovoru.

"To mám, ale asi bych mu už neříkal miminko, bude mu pět," zasmál jsem se.

"Páni, tak to je tedy něco," pokývala uznale a trochu si ode mě poodstoupila. "Nemám pocit, že bych slyšela, že někoho máš a nepřijdeš mi jako typ na jednu noc, takže kde jsi k němu tak najednou přišel?" Vyzvídala. No to víš že jo, zrovna tobě se budu svěřovat.

"To víš, zázraky se dějí." Pokrčil jsem výmluvně rameny.

"Harry, tady jsi!" Pověsil se mi kolem těla Liam, myslím že vycítil, že potřebuji zachránil. Moc dobře totiž celou dobu věděl, kde jsem.

"Jo, ale myslím, že už půjdu."

"Teď? Proč? Louis už bude stejně spát." Přidal se k nám Niall, probodnul jsem ho vražedným pohledem, očividně si nevšimnul, že je tady s námi i Taylor.

"Louis?" Zarazila se.

"Jo, Louis, jeho přítel Louis." Ušklíbnul se na ní Liam. Měl jsem chuť plácnout se do čela, nebo spíš jeho. Taylor není z těch, která by si nechávala drby pro sebe a tohle pro ní byl určitě jeden z nejvyživnějších. Obvzlášť když to nebyl drb.

"No tak jako tak je nejvyšší čas odejít," procedil jsem skrz zaťaté zuby. "Uvidíme se, kluci." Kývnul jsem na ně a šel hledat Josepha, aby mě odvezl domů. Našel jsem ho během deseti minut a za dalších pět už jsme byli na cestě.

"Užil sis to Harry?" Zeptal se mě Joseph. Měl jsem toho chlapa rád, byl jako můj táta, na kterého jsem se mohl vždy obrátit, když jsem něco potřeboval. Nahrazoval mi Paula.

"Jo užil, ale už jsem unavený." Usmál jsem se na něj. To nebyla pravda, jen jsem potřeboval pryč a hrozně se mi stýskalo po Louovi. Neviděl jsem ho jen pár hodin, ale i to bylo dost. Jediné co jsem chtěl, bylo zavrtat se v jeho náručí.

Mám pocit, že jsme se vrátili do našich začátků a prožívali zase to bláznivé zamilování. Pořád jsem měl obrovský problém s důvěrou vůči němu, ale to chce čas. Zvládneme to, jen to nebude hned.

"To se nedivím, ale už jsi doma," oznámil mi, když auto zastavilo. Otočil jsem se a ujistil se, že má pravdu. Rychle jsem mu poděkoval a vyrazil do domu. Panovalo tam hrobové ticho, Niall měl asi pravdu a Louis už spal. Rozešel jsem se do kuchyně, abych si napustil studenou vodu, začínala mě bolet hlava, což nevěstilo nic dobrého a znamenalo to akorát pořádnou ranní kocovinu.