Dissimulation (Larry Mpreg)

88.Díl

/LOUIS/

Otevřel jsem zadní dveře auta a nechal Kiaru běžet zazvonit na dům její babičky. Během desetiminutové cesty mi stihla položit tolik otázek, až jsem z toho byl zpocený pomalu i na ponožách. Přísahal bych, že jsem viděl, jak se jí kouří z hlavičky, když nad tím vším usilovně přemýšlela. Nechtěla se od Harryho hrobu hnout, musel jsem jí slíbit, že zase brzy přijedeme.

"Moje krásná princezna se konečně přijela podívat, na svojí babičku." Zvolala nadšeně Anne, hned co otevřela. Právě ve chvíli, kdy jsem se k Kiaře přidal i já. Natáhla ruce k malé a zvedla jí ze země.

"Ahoj, babi." Zdravila jí se zářivým úsměvem Kia.

"A kde je zbytech mých úžasných vnoučat?" Nahlížela mi přes rameno, ve snaze najít kluky.

"Zůstali doma." Odpověděl jsem vyhýbavě a střelil rychlým pohledem k mé dceři, aby pochopila, že to před ní řešit nebudu.

"Tak pojďte dál." Pokynula nám a vedla nás na zahradu. Překvapilo mě, když jsem tam spatřil sedět i Gemmu s malinkým miminkem v zavinovačce. Před dvěma měsícema se jí narodil syn. Chlapeček dostal jméno Harold. Dost mě zasáhlo, když jsem se dozvěděl, jaké jméno vybrali. Ale byl jsem za ní moc rád, od smrti jejího bratra vypadala konečně šťastná. Měl jsem radost, že jí do života přišlo něco, co jí dalo nový impuls a chuť se usmívat.

"Ahoj, Gemmo.." Usmál jsem se na ní, jedním z mých už tolik dobře nacvičených úsměvů. Sklonil jsem se k ní, abych jí mohl políbit na tvář a jejího malého synka pohladit po hlavičce.

"Teto, věděla jsi, že můj táta se jmenoval Harry?" Ptala se jí dychtivě Kiara a ukazovala na chlapce v její náruči. Gemma mi věnovala tázavý pohled, jen jsem přikývnul.

"Věděla, sluníčko. Tvůj táta byl můj bráška." Usmála se na ní láskyplně její teta. Na to malá jen překvapeně vykulila oči. Myslím, že dnes už na ní bylo těch informací až až. Nechal jsem jí, aby se dostatečně vynadívala na jejího malinkého bratrance a potom jí poslal hrát si na opačnou stranu zahrady na písek. Potřeboval jsem si s Anne promluvit.

"Tak co se děje? Kde jsou kluci?" Zeptala se okamžitě, když byla Kia dost daleko.

"Timothy je na focení s Lottie a Freddie musel zůstat doma s Emmettem.." Odpověděl jsem a uhnul jejímu zamyšlenému pohledu.

"Proč?"

"Metty sem nechtěl jet. Rozplakal se, jakmile jsem řekl, že jedeme na hřbitov. Trochu jsem na něj vylítnul." Přiznal jsem zahanbený nad svojí přehnanou reakcí.

"Mluví s tebou už aspoň?" Přisedla si blíž Gemma.

"Ne," pokroutil jsem hlavou. "Ani se mnou, ani s nikým jiným. Včera se ho Niall snažil nalákat na kytaru a nic.. Nevím co s ním mám dělat." Povzdechl jsem si, opravdu mě to tížilo. "Freddie je tak skvělý a Timothy to bere všechno tak jak to je, nejsou s nimi žádné  problémy, ale Mett..."

"Timothy byl malinký, když Harry odešel. Pro něj ta ztráta ani není tak těžká, pamatuje si ho jen matně. Freddie je zase dospělý a ví, že ho potřebuješ v plné síle. Ale Emmett strávil ze všech dětí s Harrym nejvíc času, byl pro něj jako jeho nejlepší kamarád, je jasné, že ho to bude bolet ze všech nejvíc." Vysvětlovala mi Anne něco, co jsem věděl i já sám.

"Dobře, ale co mám dělat? Hrozně rád bych mu pomohl, ale nevím jak.."

"Víš Louis, možná by jsi měl začít u sebe," sdělila mi Anne.