Dissimulation (Larry Mpreg)

89.Díl

/LOUIS/

Třásl jsem se zimou. Dal jsem si brutálně ledovou sprchu, abych se probral. Polovinu noci jsem strávil nad papírem s tužkou v ruce. Psal jsem text nové písně..

"Ty vole!" Vyjeknul jsem, když jsem prošel kolem zrcadla a rychle se vrátil zpátky, abych se ujistil, jestli jsem to byl opravdu já. Oči jsem měl jako tenisáky, nateklé od šílené únavy. Ale nemohl jsem si jít lehnout. Bylo už osm, což znamenalo, že se Kiara každou chvilku vzbudí a já měl na tento den dost jasný plán, který rozhodně nezahrnoval spánek.

Vykašlal jsem se na to, jak vypadám. Mému ksichtu už by stejně pomohla jedině plastika. Sešel jsem dolů do kuchyně, abych udělal obrovskou snídani pro všechny. Do nějakých palačinek, nebo lívanců jsem se raději nepouštěl. Opravdu nemám náladu vybírat novou kuchyň, až bych tu původní podpálil. Mé kuchařské doveznosti nebyly zrovna nejlepší a upřímně se každý den, poslední tři roky divím, že jsem ještě žádné z mých dětí neotrávil.

"On má někdo narozeniny?" Zjevil se v kuchyni Freddie a rozhlížel se po tom množství jídla.

"Proč ještě nespíš? Je docela brzo." Střelil jsem pohledem na nástěnné hodiny.

"Vstávám tak každý den. Za to ty vypadáš, že jsi za celou noc oka nezamhouřil." Prohlížel si mě kriticky.

"Měl jsem něco na práci," kývnul jsem. "Máš dnes něco v plánu?"

"Myslím že ne, potřebuješ s něčím pomoct?" Okamžitě odhalil, že něco po něm chci.

"Hele Freddie já vím, že toho po tobě chci víc než dost a že nemáš moc šancí užívat si života, jako tvoji vrstevníci..." Začal jsem.

"Tati, prostě vyklop, co chceš říct." Převrátil nad mým chozením kolem horké kaše oči.

"Pohlídal by jsi dneska prosím tě Timothyho s Kiarou?" Ptal jsem se opatrně.

"Jasně, to není žádný problém. Vezmu je ven. Emmetta taky?" Uzobával z mých perfektně naskládaných plátků sýra.

"Ne, s Emmettem budu já."

"Co na něj chystáš?" Měřil si mě podezíravě.

"Něco, co s ním doufám konečně hne správným směrem. Měl jsem v noci takové menší vnuknutí." Ušklíbnul jsem se nad vzpomínkou na můj noční rozhovor s Harrym. Nikdy jsem nikomu o mých snech neřekl, měli by mě za blázna.

"No tak to držím palce." Ukázal mi zatnuté pěsti na podporu jeho slov.

"Dobré ráno.." Protahovala se mezi dveřmi ospinkaná Kiara a žmoulala v rukou jejího milovaného plyšového slova.

"Dobré ráno, miláčku. Chceš snídat?" Natáhnul jsem se pro ní. Ještě než jsem jí stačil zvednou do náručí, tak dorazil i Timothy a za ním nejvíc ze všech ospalý Emmett.

"Jo," přikývla a nechala se usadit ke stolu, spolu s bratry. Strašně dlouho jsme takhle společně nesnídali a musím přiznat, že to byl krásný pocit.

"Vy dva prcové," pohlédl jsem na Kiaru s Timothym a nemohl se nezasmát nad jejich pohoršením, nad tím oslovením. "Zůstanete dneska s Freddiem, okay? Rád bych si s Emmettem někam vyjel.." Oznámil jsem jim a sledoval, jak Metty zůstal strnule v jedné pozici. Nic ale nenamítal.

"Půjdeme ven prťata?" Vložil se do toho rychle Fred, aby náhodou jeho bratr nedostal šanci něco namítat.

"Když nám nebudeš říkat prťata, tak ano." Zamračil se na něj Timothy. Celý ten čas snídaně se nesl, na naši rodinu, v nezvykle dobré atmosféře a já jsem kurva moc doufal, že tomu tak bude po celý den a nic se neposere. Jen jsem úžasle zíral, jak se Emmett bez řečí převlékl a nasedl se mnou do auta. Možná s ním přeci jen včera Freddie promluvil, nebo nechtěl znovu absolvovat můj včerejší výbuch. Vzal jsem sebou tři zrcadlovky, notebook a všechny ostatní potřebné věci.