Dissimulation (Larry Mpreg)

54.Díl

/HARRY/

Pomalu, ale jistě se začínalo blížit naše turné a zároveň také naše svatba. Nevěděli jsme, na co se dřív soustředit. Stále jsme byli v LA. Zrovna u nás byli všichni kluci včetně Zayna, Lottie, moje máma se setrou, Liamův syn Bear, dokonce i Lou s Lux a Freddie. Freddie u nás byl od té první návštěvy, o které vám vyprávěl Louis, pomalu každý den. S Emmettem se z nich stali bráchové na život a na smrt. Byl jsem rád, že je s námi často, protože Louis tak byl velmi šťastný.

Také musím zmínit, že s jeho rodinou se to pohnulo výrazně k lepšímu. Strávili jsme s nimi a moji rodinou Vánoce v Londýně. Bylo to perfektní, akorát nám pomalu byl i náš velký dům malý. Phoebe je sice k Louisimu stále dost odtažitá, ale určitě to není tolik jako v létě.

Prohlížel jsem si všechny v místnosti. Byli různě rozprostřeni kolem konferenčního stolu na kterém byla hromada papírů s návrhy výzdoby, uspořádání stolů, zasedacího pořádku atd. Všichni o něčem vášnivě debatovali a já si uvědomil jak obrovské štěstí mám, že zrovna tihle lidé jsou v mém životě.

Pořád tady byli pro nás, kdykoliv připraveni nám podat pomocnou ruku. To je nejvíc, co člověk může mít.
Zadívala jsem se na Louise, sledoval jsem s jakým zapálením řeší něco s Lou. Tak moc se do všech příprav naší svatby položil, až jsem žasnul. Dohodli jsme se s Louisim, že chceme mít velkou svatbu, ale zároveň co nejvíce soukromou, což se navzájem celkem vylučovalo. Pozvali jsme lidi u kterých jsme si byli jistí, že nevypustí ani jednu jedinou fotku na veřejnost, dokud to nedovolíme. Všichni věděli, že se svatba bude konat v Los Angeles, věděli i datum a čas, ale nikdo z nich nevěděl přesné místo. To se každý z nich dozví až na poslední chvíli, nejlépe přímo až v ten den, aby se to náhodou nedostalo ven a my si byli jistí, že se tam neobjeví ani jeden novinář.

S lidmi, kteří zařizovali jídlo, výzdobu a prostory jsme museli podepsat smlouvu o mlčenlivosti. Bylo toho zkrátka opravdu hodně, co jsme museli zařídit a na co jsme museli myslet. Turné začínalo za pět týdnů a svatba se konala za týdny dva.

Všechen ten stres a honička se podepisovala na mém zdraví. Bylo mi často zle, opravdu často. Odmítal jsem jít k doktorovi, přes to, že na tom Louis trval. Byl jsem přesvědčený, že je to jen psychika a nic víc. To že jsme se s Louisim teď často hádali mi moc nepřidávalo. Kvůli mým nevolnostem spadl náš sexuální život na poslední příčku důležitosti a Louis byl velmi podrážděný. Tvrdil mi, že to není kvůli tomu, ale já vím své. Mrzelo mě to a to opravdu hodně...

"Takže kolem oltáře to bude jen zelené a sem tam nějaká bílá kytka?" Zaslechl jsem otázku od Lou a přinutil se trochu vnímat o čem je řeč. Vlastně bych vám ještě mohl říct, že se budeme brát v kostele. Je kompletně celý prosklený, ale je umístěn v uzavřené obrovské zahradě, kde se také bude konat hostina. Bylo tam snad tisíce stromů, takže tam nešlo vidět. Splňovalo to přesně náš požadavek, příroda, ale zároveň absolutní soukromí.

"Jo, nic víc. Nechceme to přehnat, ten kostel je sám o sobě nádherný. V přední části bude sedět rodina a nejbližší přátelé a v té druhé ostatní. Budou tam televize s přenosem, takže o nic nepřijdou." Přitakal Louis a postrkoval jí nějaký papír.

"Koho jste si vlastně nakonec vybrali za svědky?" Ptal se Louise táta. I ten přiletěl, aby pomohl s přípravama, měl u nás být ještě tři dny. Louis zvedl pohled a s úsměvem kývnul, aby mi dal najevo, že je nejvyšší čas zeptat se svědků, které jsme si vybrali, jestli o tuhle funkci stojí.

"No já..." Začal jsem opatrně. "Vlastně jsem chtěl požádat tebe Liame," pohlédl jsem na mého kamaráda vedle mě, který měl ve tváři naprosto šokovaný výraz. Neuměl jsem si představit nikoho lepšího. Liam nás podporoval asi nejvíc ze všech od samého začátku. Věděl o všem co se dělo a taky mu vděčím za Emmetta, protože on mi nasadil brouka do hlavy, abych ho nedával pryč.