EXISTENCE | jjk x kth ✔

2

"Jungkooku, běž Taehyungovi ukázat jeho nový pokoj, ano?"

Usmívala se na něj jako cukrkandl. Bylo mu z toho akorát tak zle, no nemohl nijak protestovat.

"Pojď," řekl směrem ke zmiňované osobě a bez toho, aniž by se na něj podíval, zamířil pryč z obývacího pokoje. Nehodlal na něj mluvit víc než bude nutné. 

"Tady," zamumlal a otevřel dveře pokoje, který včera pomáhal uklízet, aby se do něj mohl nastěhovat nový majitel.

"Díky," odpověděl Taehyung a usmál se na mladšího.

Jungkook vsak na to nijak nezareagoval a beze slov se otočil odchodu.

"Počkej!" vyhrkl Taehyung ve snaze ho zastavit.

"Co je?"

Taehyung se zamračil nad jeho přístupem. Proč je na něj tak nepříjemný? Co se poznali se to jen zhoršovalo a on netušil proč. Přitom on sám se snažil, aby spolu vycházeli dobře. Ale bylo to naprosto k ničemu. Ztrácel trpělivost.

"Chtěl jsem jen-."

"Nechtěl," skočil mu Jungkook do řeči dřív, než to stihl dopovědět. "Věř mi, nechtěl."

A s tím už konečně odešel. Ještě slyšel tiché trhni si, no přešel to akorát se spokojeným úsměvem. Že by to konečně pochopil?