EXISTENCE | jjk x kth ✔

14

Pokoušel se dovolat Jiminovi, ale bylo to marné. Potřeboval si s někým promluvit a on byl přímo ideální volba.

Přemýšlel pak, jestli se zachoval správně. Snažil se mu pomoct, i přes všechno, a víceméně to nepříjemné, co se mezi nimi stalo a on ho odmítl ve všech směrech.

Ale tak to prostě má být. Takhle to chce.

Nepotřebuje náhradního otce. A ani bratra. Ještě k tomu staršího.

Jako opora mu stačí jeden člověk a toho taky má. I přestože ho teď nemůže zkontaktovat. Věděl ale, že dřív nebo později se ozve. Určitě. Musí.

Přetočil se na druhý bok, aby dosáhl na knihu na stolku u jeho postele, no byl zastaven náhlou bolestí v jeho zádech.

"Do prdele!" zanadával.

Možná, že kdyby do té nemocnice vešel, možná... Ne ne ne. Nezvládl by to. Už jenom ta představa. Raději počká, než to samo přejde, raději bude trpět tu bolest, než riskovat panický záchvat, který by ho klidně na několik hodin odrovnal.

Z myšlenek ho vyrušilo vyzvánění mobilu.

"Jimin hyung!" vyhrkl radostně.