EXISTENCE | jjk x kth ✔

35

Další hloupý sen, z něhož se s prudce bušícím srdcem probudil. Přišlo mu to jen jako malá chvilka, co se z toho předchozího probral podobným způsobem.

Byl unavený. Tak moc unavený.

S Taehyungem byl venku celé odpoledne a vrátili se poměrně pozdě, jen aby měli jistotu, že žádná návštěva už doma nebude.

To nejhorší, vyjma toho, že Jimin se nakonec neukázal, však bylo náhlé setkání s Hoseokem. Otevřelo to tolik starých ran, o nichž si myslel, že už jsou dávno zaceleny.

Ale byl to i smutek. I přesto, jak se k němu zachoval, jak se k němu všichni tehdy zachovali, býval jeho nejlepším přítelem, kterému věřil. 

Znovu se tak cítil zmateně. 

Strašně moc si přál, aby měl konečně ve všem jasno, aby měl ve všem pořádek, a nemusel se trápit. Aby jeho hlava fungovala tak, jak má, a nemučila ho.

Věděl, že už neusne a ani nechtěl, proto natáhl ruku k nočnímu stolku a rozsvítil malou lampičku. Nějakou dobu se snažil rozptýlit čtením, ale ani to nezafungovalo. Na stole mu totiž zavibroval mobil, jenž ho vyrušil z už tak malého soustředění.

Navíc nechápal, proč mu někdo píše uprostřed noci. A když spatřil Jiminovo jméno, jen si nešťastně povzdechl. 

Opravdu neměl náladu a ani sílu. Přesto zprávu otevřel. 

Chtěl za dnešek vysvětlení.

Jsi naštvaný, že jsem nepřišel?

Jungkook nevěřícně vyvalil oči. 

To myslí vážně?

Hádej. 

Jasně, že jsem.

Ty bys snad na mém místě nebyl?

Je to tvoje vina. 

Cože?

Proč jsi ho bral s sebou?

Taehyunga?

Jak o něm víš?

Jungkook tomu vůbec nerozuměl. Jak může vědět, že šel s Taehyungem, když tam ani nepřišel? Nebo snad...?

Ptám se já.

Sakra, Jimine. Co se s tebou děje?

Spíš co se děje s tebou?

Zase měl slzy zoufalosti v očích. 

Co je tohle za den? Co udělal špatně, že je toho najednou tolik? Proč má pocit, že Jimina akorát ztrácí?

Dneska se toho stalo hodně a já se nechci hádat.

Ignoroval pak už všechny další zprávy, kterému přišly. Jen se snažil usnout. Protože i ty noční můry pro něj byly lepší než realita, v níž se bohužel nacházel.