Pevně ho objímal a Jungkook tak měl zase na malou chvíli pocit, že je všechno v pořádku. Že není žádný Taehyung a ani jeho otec a že nemá žádné problémy ani sám se sebou a s tím, co se stalo.
"Bude to dobré," uklidňoval ho Jimin. "Hlavně se nestresuj, ano?"
"Snažím se," zamumlal, "jen... Mám pocit, že to nevydržím."
Jimin věděl naprosto všechno. Věděl, jak moc těžce Jungkook nesl ztrátu táty, jak se s tím nemohl vyrovnat a o to hůř, když nedlouho na to mu matka našla náhradu i s nevlastním bratrem. Navíc vzhledem k tomu, za jak krátkou dobu se to událo, bylo nadmíru jasné, že se s ním vídala už dlouho předtím. A kdo ví, co by se dělo, kdyby Jungkookův otec byl stále naživu... Rozvedli by se? Nebo by ho i nadále podváděla a vracela se k němu od jiného? Jungkook nad tím odmítal přemýšlet, ba o tom dokonce mluvit.
"Neboj, Kookie. Jsem tu pro tebe. Vždycky budu."
Když se pak k večeru vracel domů, cítil se o něco líp. A to jen díky němu.
ČTEŠ
EXISTENCE | jjk x kth ✔
FanfictionJungkook kdysi dávno míval naprosto všechno. V jednu chvíli však mnohé ztratil. Ztratil a v další moment zase získal víc, než potřeboval. Nečekaně. A aniž by chtěl.
