Sledoval jeho černý oblek a do očí se mu tlačily slzy. A kdyby byl v místnosti sám, jistě by je nedokázal zadržet, ale nechtěl, aby ho kdokoli viděl brečet. Naposledy ho měl totiž na tátově pohřbu. A proto doufal, že za tu dobu třeba trochu vyrostl a bude mu malý.
Ale bylo to přesně naopak.
Sako na něm viselo a on si tak díky tomu akorát pořádně uvědomil, jak moc zhubl. A nebyl jediný, kdo to viděl.
"Mami?" oslovil ji a čekal, co mu poví.
"Potřebuješ nový, to je jasné," řekla a tiše si povzdechla.
"Co se to s tebou stalo?" zamumlala a znovu si ho pozorně prohlédla, smutnýma očima.
"Oba dva víme, co se stalo," nepřímo připomněl události posledních měsíců. "A taky jak to bylo."
"Dobře tedy."
Odmítala o tom mluvit, to je taky jasné.
"Odpoledne pojedeme všichni do města." Změnila proto rychle téma hovoru. "Nejsi jediný, kdo potřebuje nový oblek."
ČTEŠ
EXISTENCE | jjk x kth ✔
Fiksi PenggemarJungkook kdysi dávno míval naprosto všechno. V jednu chvíli však mnohé ztratil. Ztratil a v další moment zase získal víc, než potřeboval. Nečekaně. A aniž by chtěl.
