EXISTENCE | jjk x kth ✔

56

Jeho kroky se za každým stávaly rychlejší a rychlejší. Hnal jej strach a panika. A taky trochu vztek. Nevěděl, co se s Jungkookem děje a slova Hoseoka mu nijak nepomohla. Každopádně věděl, že nic jiného, než spatřit Jungkooka na vlastní oči, ho neuklidní. 

Když jej však uviděl klidně sedět na zemi v písku, skoro se mu pod tou náhlou úlevou podlomily kolena. Všechny ty špatné scénáře, a že jich bylo opravdu mnoho, co měl v hlavě po celou dobu cesty, se náhle jako mávnutím kouzelného proutku vypařily. Přesto ale ve svém tempu nijak nezpomalil, ba naopak, téměř k němu doběhl. 

Jungkook ho překvapeně sledoval, nechápajíc, proč se tam Taehyung tak najednou zničehonic objevil. Jen tak tak si stačil vyndat sluchátka z uší, než se ho Taehyung nejspíš rozhodl umačkat k smrti.

"Co blbneš?" Smál se Jungkook. "Cvaklo ti, Tae?"

Taehyung si téměř nešťastně povzdechl, načež jej pustil.

"Skoro."

"Stalo se něco?" Přeměřil si ho Jungkook zkoumavým pohledem. "Vypadáš... Vystresovaně," poznamenal.

Taehyung nevěděl, co mu má odpovědět. Pravdu? Říct mu, že za ním byl Hoseok a vedl podivné řeči, které ho ve výsledku pěkně vyděsily? Že měl strach, že by se mohlo stát něco špatného? Ne, to nemůže. 

"Všechno je v pohodě."

Až tedy na to, že jsem pravděpodobně pěkně naletěl, pomyslel si. Uvěřit Hoseokovi bylo naivní. Ale jak o tom všem mohl pochybovat? Nevydržel by sám se sebou, kdyby nic neudělal a kdyby zůstal doma. Neodpustil by si, kdyby se skutečně něco stalo. Už jenom ta představa je dost nepříjemná.

"Co teda-."

"Prosím," skočil mu do řeči Tae. "Na nic se neptej. Všechno je ok."

"No dobře," zamumlal Jungkook, i když mu stále a taky pochopitelně nevěřil. Jenže co zmůže? Nic. Ví, že pokud Taehyung o něčem mluvit nechce, tak o tom taky mluvit nebude.

"Ale je to škoda."

"Co je škoda?" Zamračil se Tae nechápavě.

"Že jsi nepřišel, teda nepřiběhl," pobaveně se ušklíbl, "o chvilku dřív. Mohl jsi potkat Jimina. Je to vážně jen pár minut co odešel."

"Jimin?" 

Jungkook přikývl.

"Ty jsi tu byl s Jiminem?"

Další přikývnutí. 

"Fakt?

"Jo?" Povytáhl Jungkook obočí.

"Aha," hlesl. 

Další důkaz, že mu Hoseok lhal. 

Taehyunga však najednou pohltil pro něj zcela neznámý pocit smíšený s frustrací. Až se mu z toho trochu zatočila hlava. Cítil, že veškeré odpovědi na otázky, jež mu zničehonic vytanuly na mysli, má přímo před sebou, ale pořád mu chyběl malý kousíček, úplně ten poslední dílek skládanky, který by mu vše vysvětlil. 

 A tím byl bohužel Jimin.