EXISTENCE | jjk x kth ✔

29

Téměř veškerý čas trávil Jungkook ve svém pokoji. Opustit ho totiž bylo poněkud stresující. Nechtěl poslouchat všechny plány na nadcházející svatbu. Měl oblek a to mu bohatě stačilo. Nic víc nechtěl, nic víc nepotřeboval. 

"Kooku?"

Sice měl sluchátka, ale i tak Taehyunga slyšel. 

Zase mu vlezl do pokoje. 

A zase po něm jistě něco chce.

Proto dělal, že o něm neví a doufal tak, že Taehyung odejde.

Místo toho však sebou polekaně trhl, když mu ta sluchátka z uší nečekaně vytrhl.

"Co děláš?" vyjekl naštvaně.

"Klid." Pousmál se Tae. "Přišel jsem se zeptat, jestli nechceš někam vypadnout."

"Jako s tebou?"

Taehyung přikývl.

"Ani náhodou."

"Nevíš, co za pohromu se sem blíží." Nenechal se odradit.

"Už zase?" 

Nejlepší kamarádky jeho mamky. Se svatební horečkou.

"Jo."

"I tak... Jsem už domluvený s Jiminem. Za půl hodiny."

"Aha," zamumlal Tae. "Tak teda asi nic."

Akorát se ujistil, že to byl blbý nápad. Zase. 

I když to mezi nimi kupodivu nebylo tak zlé. I přes to, co mu Jungkook pověděl minule. Ale Taehyung už to neřešil. Nedokázal najít odpovědi na jeho bipolární povahu a měl z toho jen bolesti hlavy. Proto se přestal snažit.

"Určitě se najde někdo mnohem lepší než já."

Taehyung však nic neřekl a s pouhým pokýváním hlavy zamířil pryč.

A pak Jungkookovi došlo.

Zamračil se.

Taehyung přece musí mít spoustu přátel.

"Nebo ne?"