EXISTENCE | jjk x kth ✔

83

"Jak to s ním vypadá?"

V poslední době to byl právě Hoseok, s kým se Taehyung scházel nejčastěji. Stávali se z nich pomalu přátelé, to nemohl popřít, i když spolu nezačali zrovna nejlíp, ale Taehyung nakonec svou averzi vůči tomu, co se tenkrát mezi Hoseokem a Kookiem stalo, vůči tomu, jak se oba dva vlastními chybami navzájem vzdálili, překonal. Nemělo žádný smysl shazovat vinu právě na Hoseoka. Ostatně byl to právě on, kdo mu nejvíc pomohl ve vypátrání toho, kdo Jimin je. Tedy, kým Jimin vlastně není.

Ať se snažil sebevíc, nechápal to. Nedovedl si představit Jungkookovu mysl a co je a co především bylo uvnitř jeho hlavy ve chvílích, které trávil s Jiminem. Muselo to být zlé, opravdu hodně zlé a pro něj taky neúnosně těžké, když přestala fungovat tak, jak by měla. A všechno je ještě horší, vzhledem k tomu, čím vším si teď musí procházet a s čím se musí vyrovnat, co musí pochopit...

"Není to dobrý," řekl Taehyung popravdě. "Snažíme se tam chodit co nejčastěji, ale nepouštějí nás za ním tolik, kolik by bylo potřeba. Je tam hrozně sám a toho se bojí. Má snad strach úplně ze všeho. Nespí a ani prý moc nejí. Prášky většinou vyzvrací, jeho tělo začíná rezignovat naprosto na vše. Tuhle měl dokonce povoleno jít na malou chvíli ven, ale odmítl to. Místo toho, aby mu bylo líp, tak se akorát zhoršuje."

Všechny tyhle věci... Taehyunga neskutečně frustrovaly. Nemohl totiž udělat nic, absolutně nic. Nikdo neměl tu moc Kookovi skutečně pomoct, tu měl jen on sám, ale byl naprosto neschopný ji uchopit pevně do vlastních rukou a říct dost, já jsem odhodlaný tohle vyhrát.

"Pořád jen mluví o nějakých tehdy," pokračoval Taehyung. "Nevím, co to znamená, no povídá o nich pokaždé, když tam přijdu."

"Možná vzpomíná," nadhodil Hoseok. "Všechno si to urovnává. Hledá pravdu."

"Kéž by," zamumlal Taehyung. Ze srdce by mu spadl obrovský kámen, kdyby to tak skutečně bylo.

Tak proč však má pocit, že všechna ta tehdy, o nichž se zmiňuje, znamenají konec?