EXISTENCE | jjk x kth ✔

66

"Tak na mě nebuď naštvaný. Prostě jsem nakonec nemohl přijít." Jungkook viděl, že je Jimin z jeho otázek otrávený, ale on už nechtěl být odbytý jen jedním slovem, které mu ani nic nevysvětlilo. Byl z toho unavený a připadal si akorát hloupě.

"Proč?" Chtěl proto vědět jen jedno jediné. 

"Jednoduše to nešlo."

"Tak mi už konečně přestaň slibovat!" vyhrkl. "Děláš to teď skoro pořád. Vždycky něco řekneš, ale svůj slib nakonec nedodržíš. A mě to mrzí, jestli sis toho ještě nevšiml."

Jimin ho chvíli mlčky sledoval. Viděl na něm, že je jiný a to ho znepokojovalo. Věděl, moc dobře věděl, co za to může, ale doposud nic neudělal proto, aby se věci zase vrátily do starých kolejí.

"Omlouvám se. Už se to nestane."

"Jasně." Protočil Jungkook očima.

"No tak," protáhl Jimin. "Určitě sis tu svatbu užil i beze mě."

Jungkook se ušklíbl. "Jo, užil. S Taem to byla sranda."

"S Taem," zopakoval po něm Jimin. Samozřejmě.

"Ani ses nezmínil, že jste spolu... Začali tak dobře vycházet."

"Neměl jsem důvod. Nevypadal jsi zrovna moc nadšeně, kdykoli jsem se o něm zmínil."

"Protože jsi ho nesnášel. Alespoň to jsi teda tvrdil."

"Beru ho jako bráchu. To je celé. Nemůžu proti němu a jeho tátovi bojovat věčně."

"Proč bys nemohl?"

Jungkook se nad tou otázkou zamračil.

"Kam tím jako míříš?"

"Že kdybys chtěl, tak můžeš. V tomhle ti přece nikdo nemůže bránit."

"Ale já nechci. Víš, je mi teď docela fajn. Jsem klidnější, víc jím i spím, už nemám žádné noční můry. Dokonce bych se mohl vrátit i do školy. Vlastně nad tím i dost uvažuju, ale... Nechci zatím ještě nic uspěchat. A taky si nechci přidělávat žádné problémy a těch by bylo určitě spoustu, kdybych se jim snažil doma udělat ze života peklo. Navíc mě k tomu ani nic nenutí. Jsem takhle spokojený."

"No když to bereš takhle." Usmál se Jimin. "Ale jsem rád, že se cítíš líp." 

Uvidíme, jak dlouho ti to vydrží.