EXISTENCE | jjk x kth ✔

81

Tehdy.

Tehdy, když ho potkal a když ho odvedl od jeho přátel. To bylo, když ho změnil.

Tehdy, když říkal, že tu pro něj vždycky bude za jakékoli situace. To bylo, když mu bylo špatně.

Tehdy, když mu povídal o plánové svatbě. To bylo, když byl zrazený a zuřil a on byl jeho útěchou.

Tehdy, když pak prvně nepřišel a říkal, že to jinak nejde a omlouvá se. To bylo, když ho potřeboval a málem to nezvládl, protože propadl svým vlastním emocím, co ho ničily.

Tehdy, když mu tvrdil, že ne všichni mají dobré úmysly a že ne všechno je skutečné. To bylo, když začal věřit Taehyungovi.

Tehdy, když se měl s Jiminem sejít v parku, ale nakonec se přidal i Taehyung. To bylo, když Jimin nedorazil podruhé a porušil další slib.

Tehdy, když na něj Jimin začal bezdůvodně útočit. To bylo, když se ho Jungkook jen snažil pochopit. Marně.

Tehdy, když se začaly vracet jeho noční můry. To bylo, když se v nich Jimin objevil v podobě jeho největších strachů a viny spojené se smrtí otce.

Tehdy, když mu tvrdil, že tam, v jeho hlavě, nikdo není, že Jungkook je v tomhle sám a že žádný jiný Jungkook neexistuje, že je jen on. To bylo, když mu lhal.

Tehdy, když šel s Jiminem k moři a koupil si koblihy. To bylo, když začal mít znovu chuť k jídlu a bylo mu podivně skvěle, prostě najednou a Jimin se snažil o opak.

Tehdy, když tam potom za nimi Taehyung přišel, objevil se jen tak zničehonic a strach byl v jeho očích. To bylo, když Jimin stihl včas zmizet.

Tehdy, když mu Taehyung řekl, že právě Jimin je jeho největší problém, s nímž si neví rady. To bylo, když se ho snažil upozornit na to, že je něco špatně.

Tehdy, když Jimin nepřišel na oslavu svatby a pohádali se. To bylo, když mu Taehyung vytrhl mobil z ruky a ujistil se, že žádná druhá strana neexistuje.

Tehdy, když Jungkook začal pochybovat. To bylo, když Jiminovo chování vůči němu bylo víc než podezřelé.

Tehdy, když si šel koupit zmrzlinu, protože Tae zapomněl a místo toho zůstal v noci venku několik hodin. To bylo, když navštívil otcův hrob a uvědomil si, jak moc je jeho život v troskách.

Tehdy, když za ním přišel Hoseok a řekl, že jim chybí. To bylo, když jej pohltila nostalgie.

A tehdy, když se vše rozpadlo na malé kousíčky. To bylo, když mu Taehyung řekl pravdu a jeho tělo a mysl se ocitly ve stavu naprosto zničujícím. Chtěl umřít. Hrozně hrozně moc. Bylo toho na něj příliš a poslední zbytky sil, co měl, z něj vyprchaly neuvěřitelně rychlým způsobem a zůstal jen on se svými démony, kteří je nemilosrdně zadupávaly do země a říkali mu ano, umři, Jungkooku.

Naslouchal jim.

Ve skutečnosti byl totiž vždycky sám. Ublížilo mu to. Neskutečně.

Následující dny pod dohledem lékařů pro něj byly ty nejtěžší ze všech.