34

2.5K 267 10
                                    

Čekal už moc dlouhou dobu a ve chvíli, kdy spatřil přicházet partu svých přátel, cítil akorát vztek než radost, že je konečně vidí. Navíc mu ani nepomáhal fakt, že téměř celou noc nespal, a když se mu přeci jen podařilo usnout, za chvíli se budil z nočních můr a s tvářemi ulepenými od slz. Byl vyčerpaný. Jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Byl to asi měsíc a půl, ale ještě se ani zdaleka nevzpamatoval.

Jakmile však zpozoroval, že za ním míří pouze Hoseok a ostatní zůstali opodál mlčky na ně hledíc s kamennými výrazy, celé jeho tělo pohltil dosti nepříjemný pocit. 

"Ahoj," zamumlal, poněkud rozklepaným hlasem, načež sklopil pohled k zemi.

Styděl se za sebe. 

Svou slabost dával najevo až příliš, no nedokázal to ovládnout. 

"Ahoj."

To ticho, které následovalo, bylo naprosto ubíjející. 

Nechápal to.

Co se ksakru děje?

"Tak to řekni," promluvil nakonec a pozvedl hlavu výš, aby se mohl Hoseokovi zadívat přímo do očí. 

Byla v nich lítost, ale taky něco, co nedokázal rozluštit. Rozhodně to ale nebylo nic příjemného a jen ho to znepokojovalo zase o trochu víc. 

"Jungkooku."

"O co jde?" Byl netrpělivý. I když se obával odpovědí.

"Tak fajn." Povzdechl si Hoseok a lehce na malou chvilku pootočil hlavu k ostatním, než se znovu očima vrátil k Jungkookovi. 

"Všichni chápeme, že je to pro tebe těžké," začal, "ale i slepý by poznal, že své problémy nezvládáš. Snažíš se, aby na tobě nikdo nic nezpozoroval, a možná právě proto je to celé akorát horší."

"Je mi fajn," namítl však Jungkook nekompromisně.

"Ne, není." Pokroutil Hoseok smutně hlavou. 

"Ten skutečný Jungkook se někam ztratil a nahradilo ho... tohle."

To poslední slovo Jungkooka opravdu zasáhlo. Byl v něm veškerý odpor, jaký k němu všichni cítili. To hrozné, co v něm teď viděli každý den.

Pocítil slzy ve svých očích. 

"Je mi to líto, Kooku." 

A s tím se k němu Hoseok otočil zády.

Jungkook tam pak stál ještě několik minut po tom, co odešli, jako by už nic neznamenal.

Nemohl tomu uvěřit. 

Jeho přátelé.

Ty slzy, co se po celou dobu snažil tak moc zadržet, se přeci jen přelily a on je nedokázal zastavit.

EXISTENCE | jjk x kth ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat