EXISTENCE | jjk x kth ✔

53

"Máš dneska až podivně moc energie," poznamenal Jimin.

"Prostě mám dobrou náladu," řekl Jungkook s úsměvem. "Je to fajn. Navíc je dneska po dlouhý době hezky, tak jak bych nemohl?"

Opravdu. V posledních dnech se cítil mnohem líp. Nevěděl čím to je, ale nijak si nestěžoval, samozřejmě. Dokonce se snažil víc jíst a taky pravidelně, i když to nebylo zrovna nejlehčí, protože jeho tělo bylo navyklé na naprosté minimum, s nímž si kupodivu vystačilo, a jakákoli změna tak byla náročná. 

Byl však pyšný sám na sebe. Za to, jakým způsobem se mu daří posouvat vpřed. Bylo jiné se ráno probudit z klidného spánku, vědět, co je za den a dobře se nasnídat, přičemž přemýšlet nad tím, jak s oním dnem efektivně naložit a ne jen, jak přežít těch několik hodin, než si zase bude moct jít lehnout.

"Jsem rád, že se cítíš dobře."

Jungkook mu věnoval jen další úsměv, načež se téměř automaticky zastavil před vstupem na pláž. Naposledy... Naposledy tam byl s Taem. Po dlouhé době. A potkal tam Hoseoka. Taky po dlouhé době. Ale zbaběle utekl. Ale teď, z nějakého důvodu věděl, že kdyby se stalo něco podobného, už by to neudělal. Byl mnohem silnější než předtím. Po všech stránkách.

"Půjdeme?" zeptal se a Jimin v odpověď pokrčil rameny.

"Jestli chceš, tak proč ne?"

"Ale ještě vezmu koblihy," řekl, přičemž ukázal na malý stánek hned za vstupem. Bože, jak dlouho je neměl? "Jaký chceš? Čokoládový nebo s džemem? Já si dám s čokoládou."

"Ty tohle přece nejíš," namítl však Jimin. "Sladký, pamatuješ? Vyjma teda zmrzliny."

"No a?" Pokrčil Jungkook rameny. "Tak jaký?"

"Ani jedny," odpověděl, zatímco hned na to s nespokojeným zamračením sledoval, s jakým neskrývaným nadšením si Jungkook bere už čtvrtou koblihu.