EXISTENCE | jjk x kth ✔

57

"Bože, v tomhle tak dlouho nevydržím," zaskuhral Jungkook nad jeho novým oblekem, který si před malou chvilkou dooblékl a taky nad představou, kolik množství času v něm bude muset strávit.

"Neremcej."

Jungkook se na svou mamku zamračil. Jak může něco takového říct, když ani zdaleka netuší, co za hroznou zkušenost je být do toho navlečený?

"Je mi hrozný horko. A tohle mě škrtí." Zatahal zlehka až za příliš moc utaženou kravatu.

"Tak si ji povol." Ušklíbl se jeho směrem pro změnu Tae. Jungkook už tak raději víc neřekl a udělal to, co mu Taehyung poradil. I přes to se necítil o nic lépe.

"Oba vypadáte moc dobře."

Jungkook ignoroval její spokojený pohled i úsměv. Byl otrávený a nynější představa svatby, která se blížila až závratnou rychlostí, se mu hnusila.

"Proč to pořád děláš?" zeptal se Taehyung po tom, co z posledního vyzkoušení jejich obleků byli úspěšně propuštěni a zůstali tak sami.

"Co?" zamumlal Jungkook nechápavě.

"To, že zase fňukáš jako malý dítě." Věděl, že ho těmito slovy naštve. Byl si tím jistý. Reakci, co si jimi prvně vysloužil, si stále dost barvitě pamatuje. Proto nebyl překvapený, když do něj Jungkook zprudka strčil. Nepřekvapilo ho to vůbec, protože už od samého rána byl Jungkook z nějakého neznámého důvodu až nesnesitelně nepříjemný a bylo tak jen otázkou času, kdy mu bouchnou saze.

Taehyung se však musel zasmát nad jeho šokovaným výrazem, co se mu objevil ve tváři, když s ním snaha Jungkooka sotva pohnula a když obratně zachytil jeho ruku, jíž do něj strčil.

"Myslíš, že se se mnou můžeš prát?"

"J-já-." Jungkook slabě zkřivil tvář bolestí.

"Dej se už konečně prosím dohromady. Jasný?"

Taehyung to s ním myslel jen dobře.