EXISTENCE | jjk x kth ✔

22

Bylo půl šesté a Jimin ještě nepřišel. Jungkook občas zašel k oknu, aby vykoukl na ulici, zda už ho nespatří přicházet. Pokaždé se však vrátil s nepořízenou a zbývalo mu jen zkontrolovat mobil.

Nic.

Šest hodin.

Půl sedmé.

Několikrát mu psal, ale žádné odpovědi se mu nedostalo.

Začínal mi strach, jestli je Jimin v pořádku a něco se mu nestalo. Protože Jimin nikdy nechodí pozdě. A dodržuje své sliby.

Když mu pak pár minut před sedmou zvedl mobil, vydechl úlevou.

"Kde jsi, hyung?" zeptal se okamžitě.

"Nemůžu přijít "

"Jak to?" Vyhrkl Jungkook zklamaně.

"Prostě nemůžu." Jeho hlas byl netrpělivý a současně i rozzlobený.

"Ale byli jsme domluvení," namítl Jungkook. "Co se stalo?"

"Nic. Jednoduše mi to nevyšlo. To je celé."

"A proč jsi mi nedal vědět dřív? Bál jsem se, že se ti něco stalo."

"Já jsem vždycky v pořádku."

"Ale-."

"Musím končit, Jungkooku."

"Hyung!"

Pozdě. Druhá strana ohluchla.

Jungkook nevěřícně sledoval displej svého telefonu a rekapituloval si proběhlý rozhovor.

Je na něj naštvaný? Nikdy s ním takhle nemluvil.

Nespokojeně se zamračil a zachumlal se víc do deky.

Cítil se trochu ublíženě.

Jimin ho bezdůvodně odmítl.

A po hádce s Taehyugem ho potřeboval zase o něco víc. Potřeboval si promluvit.

Ale zůstal sám.

Znovu.