EXISTENCE | jjk x kth ✔

24

V půl dvanácté byl stále vzhůru. Nemohl spát a v hlavě se mu neustále přehrávala další potyčka s Jungkookem. Už ho to nebavilo a byl akorát zoufalý. Nechápal, co je špatně. A co on udělal špatně.

Opravdu mu tak moc vadí, že jsou tady? Vadí mu, že s ním žijí pod jednou střechou?

Pokud ano, tak proč?

Na to odpověď neměl a bohužel věděl, že pokud by se Jungkooka zeptal, ani on by mu ji nedal.

"Kašlu na to," zamumlal potichu a vyhrabal se z pod peřin a následně z postele. 

Potřebuje ovocný čaj. Pak třeba konečně usne. 

Opíral se o kuchyňskou linku, zatímco čekal, až se v konvici uvaří voda a očima hypnotizoval podlahu. A když už konečně seděl u stolu s horkým čajem a sklenicí medu, přece jen ho něco vyrušilo. 

Nejdřív si pomyslel, že se mu to jen zdálo, ale jakmile to zaslechl již poněkolikáté, zvedl se ze židle a zvědavě zamířil do obývacího pokoje, odkud slyšel pláč s tichými vzlyky. 

Bylo mu jasné, že jde o Jungkooka. Nikdo jiný to ani být nemohl. Jen si to nějak nechtěl připustit. Že je to jeho vina. Avšak byla a Taehyung to věděl. 

Spatřil, jak sedí na pohovce zachumlaný v dece s koleny u brady a jak s ním mávají emoce. Ta vlna výčitek v tu chvíli byla vskutku neúnosná, ale na druhou stranu si zase říkal, že to on, že Jungkook na tom má taky svou vinu a ještě větší. Taehyung se nechtěl hádat, nechtěl, jenže neměl jinou možnost, protože Jungkook mu taky nic jiného nenabídl. 

Právě naopak.

Ale nejspíš mu díky tomu ublížil. A to slíbil, že se o něj postará. Protože mladší na tom nebyl od jejich návštěvy města z nějakého neznámého důvodu nejlíp. Byla to však jen další věc, které nerozuměl. 

Přesto se rozhodl zasáhnout. 

"Kookie?"