"Úplně jsem zapomněl na to, jak skvělý to tady je," zamumlal Jungkook, mezitím co do dlaní nabíral písek a hned na to jej nechával proklouzávat mezi prsty zpět na zem.
I přestože nebylo žádné velké teplo, tak se na pláži nacházelo velké množství lidí. Jungkook se lehce vrátil vzpomínkami do časů, kdy tu se svými přáteli trávil páteční odpoledne nebo soboty. Na malou chvíli mu to vykouzlilo úsměv na tváři, ale stejně rychle, jako se objevil, tak i zmizel.
Už je to dávno.
"Chodil jsem sem rád," přidal se Taehyung.
"Chodil?" zopakoval po něm Jungkook. "Teď už ne?"
"Věci se mění." Pokrčil Taehyung rameny. "Nemám snad pravdu?"
Jungkook na to nic neřekl.
Možná to znamenalo něco víc, ale nechtěl se vyptávat. Alespoň na malou chvíli si chtěl užít tu pohodu. Bylo fajn být zase na místě, kde se zdálo být všechno v pořádku. Jednoduše jako by se na malou chvíli vrátil zpátky v čase. Akorát, že tu nebyl se svými kamarády a neužíval si s nimi tu správnou srandu. Byl tu s Taehyungem a seděl na zemi, dlaně zabořené do písku a dívající se před sebe pozorujíc vlny a ještě v o dost horším rozpoložením.
"Přestaň se tvářit tak zmučeně," vytrhl jej Taehyung z myšlenek. "Je děs se na tebe dívat."
"Tak se na mě nedívej," odsekl Jungkook prostě. Co má zase za problém? pomyslel si. Ať je rád, že s ním nakonec vypadl. Taky se na něj mohl vykašlat.
"Ty to nechápeš. Člověk by se nad tebou rozbrečel."
Jungkook povytáhl obočí.
Oh, málem zapomněl. Je přece politováníhodný.
Ale nechtěl se hádat.
"Nechme toho, prosím."
"Nemyslel jsem to zle," namítl však Taehyung.
"Fajn." Pokrčil Jungkook rameny. "Když-."
"Jungkooku?"
Oslovený sebou poplašeně trhl a podíval se na osobu, která ho sledovala dosti překvapeným výrazem.
V tu chvíli chtěl Jungkook jediné; utéct.
*
❤Děkuju moc za všechny votes a komentáře. Jste vážně boží! ❤
ČTEŠ
EXISTENCE | jjk x kth ✔
FanfictionJungkook kdysi dávno míval naprosto všechno. V jednu chvíli však mnohé ztratil. Ztratil a v další moment zase získal víc, než potřeboval. Nečekaně. A aniž by chtěl.
