EXISTENCE | jjk x kth ✔

26

Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc mu celá situace přišla neuvěřitelná.

Seděli společně na jeho posteli, mezi nimi byl tmavý tác s konvicí ovocného čaje, dva hrnečky, jeden z nich s medvědí rodinkou a talíř čokoládových sušenek.

Jungkookova teplota už značně klesla, hlavně proto, že konečně přestal protestovat a chladivý obklad si nakonec na pár minut vzal. Pak si jen opláchl obličej studenou vodou, aby se aspoň trochu probral a to jeho chvilkové zhroucení se všemi těmi emocemi odsunul kamsi na zapovězené místo v jeho hlavě, kam byl přístup přísně zakázaný.

"Takže," začal Jungkook. "Co všechno vlastně víš?"

"O čem?"

"O všem, co se v tomhle domě stalo a taky i mimo jeho zdi."

"Abych byl upřímný, tak nic moc. Nechtěl jsem se vyptávat. Chápeš, ne?"

Jungkook přikývl. On sám by asi udělal to samé, kdyby byl na jeho místě. I když by byl zvědavý.

"Umřel mi táta." Bylo to pořád stejně těžké vyslovit nahlas. Něco uvnitř jeho hrudi se sevřelo úzkostí.

"Já vím," zamumlal Taehyung.

I pro něj to bylo zvláštní. Jungkook s ním mluvil. Skutečně mluvil. Odhodlaný se mu svěřit a nejspíš i vysvětlit spoustu věcí.

"Zabil se."

"Já vím," zopakoval Tae stejně tichým tónem hlasu jako předtím.

Jungkook se zhluboka nadechl.

"Tím to všechno začalo. Několikrát jsem pak skončil v nemocnici a přál si umřít, protože jsem nic nezvládal. Byl jsem troska a vlastně jí pořád svým způsobem jsem. Jen to dokážu o něco líp skrývat."

Taehyung byl ponořen ve vlastních myšlenkách. Nevnímal všudypřítomné ticho a posléze ani přítomnost Jungkooka. Pil jen čaj a jedl sušenky, dokud na něj pod náporem všeho a především nových informací, které se snažil rozluštit a dát si je do nějakých spojitostí, nedopadla skutečná únava.

Akorát si pak položil hlavu do cizího polštáře a s tichým dobrou se ponořil do říše snů stejně jako Jungkook, který toho měl víc než dost.