EXISTENCE | jjk x kth ✔

43

Šíleně ho bolela hlava. Jako by se mu měla každou chvíli při sebemenším pohybu rozskočit. 

"Už jsi vzhůru?"

Neodvažoval se odhadnout, kolik může být hodin. Přišlo mu, jako kdyby spal dlouhé hodiny, avšak navzdory tomu bylo celé jeho tělo rozbolavělé a mysl vyčerpaná.

Nechápal, co se to děje.

"V pohodě?"

Byl to Taehyung, kdo byl v jeho pokoji. 

"Co tu děláš?"

"Měl jsi nejspíš zlé sny." Pokrčil lehce rameny. "Vzbudil jsi mě, víš."

V ten moment se Jungkookovi do očí natlačily slzy. Až příliš lehce se mu vybavila jeho noční můra, v níž v hlavní roli vystupoval právě Jimin.

"Potřebuju s ním mluvit," zamumlal okamžitě, přičemž se pomalu rozhlížel kolem sebe hledajíc mobil. 

"S kým?" zeptal se Taehyung.

"S Jiminem."

"Aha," řekl jen.

"Nevíš, kde- sakra!" zaúpěl Kook zničehonic a přitiskl si prsty na spánky. Nemohl to už vydržet. "Moje hlava."

"Jimin počká, ty si nejdřív musíš odpočinout."

Jungkook věděl, že má Taehyung pravdu, ale taky věděl, že čím dřív si s Jiminem promluví, tím líp. Do té doby bude muset vydržet sám se sebou a to nebude zrovna dvakrát lehké. Byl jako před jistým vybouchnutím, po němž by následovalo několikadenní odpadnutí. Znal ten pocit, ty stavy moc dobře.

"Donesu ti něco na tu hlavu a ty mi slíbíš, že pak nikam nezdrhneš, až odejdu, protože si potřebuju něco zařídit."

"Jdeš za svou sestrou?" zeptal se bez přemýšlení, čehož hned vzápětí zalitoval. V jednu chvíli měl pocit, že ho snad Taehyung praští, natolik naštvaný výraz měl ve tváři. 

"To taky," řekl však nakonec.