EXISTENCE | jjk x kth ✔

11

Tu noc nespal. Utápěl se ve vzpomínkách a ve vlastní zoufalosti. Způsoboval si to sám. Vždy se snažil před spaním myslet na zcela obyčejné věci, třeba jak bude vypadat jeho další den, ale vždy to skončilo úplně jinak a to u věcí, co jeho stavu rozhodně nijak nepomáhaly.

"Sakra sakra sakra," zaskuhral a zatahal se už za tak dost rozcuchané vlasy.

Bylo půl třetí v noci a on už se podruhé probral ze špatného snu. Ani bolest zad ho neopustila. A Taehyung... Ne, nemůže nad tím teď přemýšlet. Nemůže.

"Kašlu na to," zamumlal otráveně a opatrným krokem se vydal do obýváku v přízemí.

S dekou se uvelebil na gauči a pustil si potichu televizi. Bylo mu jedno, na co bude koukat, jen aby se trochu rozptýlil. A třeba pak i znovu, klidněji usnul.

Nepamatoval si kdy se tak stalo, ale probral se kolem půl desáté, s dekou přehozenou přes sebe a s polštářem pod hlavou. Televize byla vypnutá.

Rozespalý se rozhlédl kolem sebe a trochu se pohnul, aby zjistil, jak jsou na tom jeho záda. Zachmuřil se akorát nad tím, že se to nijak nezlepšilo.

"Dobré ráno."

Přesunul svou pozornost na osobu, co vešla do obýváku s bílým hrnečkem s potiskem medvědí rodinky. Jeho hrnečkem.

"To je-." Chtěl namítnout, že ten hrneček patří jemu, ale Taehyung ho předběhl.

"Já vím. Doufám, že ti nevadí borůvkový čaj."

"Eh, v pohodě," zamumlal Jungkook, stále ještě překvapený.

"Sladíš?"

Pokroutil hlavou.

"Tak fajn," řekl a položil hrneček na konferenční stolek.

"Co si dáš k snídani?"

"Proč to děláš?" Ignoroval jeho otázku. Absolutně nechápal jeho chování. Zase se na něj snaží být milý?

Taehyung pokrčil rameny.

"Víš, nejsem tak špatný, jak si o mně myslíš."

"A z jakého důvodu se mě o tom snažíš přesvědčit?"

"Ty to pořád nechápeš." Pokroutil poraženě hlavou a zamířil zpět do kuchyně. Nemá to cenu. I dál se bude chovat jako malé ukřivděné děcko.

"Udělám ti něco k jídlu," dodal však vzápětí. "Sám to asi totiž nezvládneš."

"Proč bych neměl?" vyhrkl Jungkook. Není mu přece pět, aby si nedokázal připravit snídani.

"Stačí vidět tvůj výraz kdykoli se pohneš."

Ou, ano. Jeho záda. Musel uznat, že má pravdu. Bohužel.

"No... Tak díky."

Ta slova, co Jungkook vyslovil, překvapila oba dva.