"Jo, donesu ti čokoládovou zmrzlinu," zopakoval už podruhé.
"Dvě čokoládový zmrzliny," opravil ho Jungkook. "Jsou to střední kyblíčky."
"Já vím." Protočil Taehyung očima. Sotva vyšel ze školy, Jungkook ho přes telefon otravoval s tím, že má chuť na jak jinak než čokoládovou zmrzlinu a že se mu nechce jít ven, takže je na Taehyungovi, aby ji koupil a donesl domů.
"Díky, hyung."
Taehyung se zastavil v chůzi.
"Prosím?"
Opravdu ho oslovil tak, jak slyšel?
"Řekl jsem díky," odpověděl ale Jungkook zaraženě.
"Jo... Jasně," zamumlal Taehyung. "Nemáš zač."
"Tak zatím," rozloučil se Jungkook.
"Měj-."
"Počkej ještě!" skočil mu však Jungkook do řeči.
"No?"
"Kdy přijdeš?"
"Vlastně nevím," řekl Taehyung popravdě. "Potřebuju si něco zařídit."
"Aha. Tak ať ti to netrvá moc dlouho."
"Jsi trochu drzej, nemyslíš?" Ušklíbl se Taehyung.
"To se ti jenom zdá."
"Určitě."
"Těším se na zmrzlinu. Tak ahoj, Tae."
Taehyung už neměl možnost mu cokoli povědět, protože telefon ohluchl.
Povzdechl si.
"Fajn."
Koukl se, kolik je hodin a s vědomím, že by měl každou chvíli přijít, se opřel o bránu vstupu do areálu školy. V podstatě už byl v dosti zoufalé situaci, ale nezbývalo mu nic jiného.
"Tak co se děje tentokrát?" zeptal se Hoseok, jen co přišel na jejich smluvené místo.
ČTEŠ
EXISTENCE | jjk x kth ✔
FanfictionJungkook kdysi dávno míval naprosto všechno. V jednu chvíli však mnohé ztratil. Ztratil a v další moment zase získal víc, než potřeboval. Nečekaně. A aniž by chtěl.
