EXISTENCE | jjk x kth ✔

58

"Tae?"

Jungkook pomalu otevřel dveře jeho pokoje, když se mu nedostalo žádné odpovědi. Nakoukl dovnitř, nechtěl totiž Taehyunga vzbudit, kdyby už náhodou spal, i když bylo ještě docela brzo, no přesto nechtěl nic riskovat.

"Mhh?"

Jungkook si tiše povzdechl. Sice nespal, ale byl na něj kvůli dnešku naštvaný, to je jasné.

"Můžu?"

"Děje se něco?" zeptal se Taehyung okamžitě, načež Kook jen pokroutil hlavou.

"Nic se neděje," ujistil ho.

"Tak o co jde?"

"Chci se omluvit."

"Za co?" Nechtěl mu to nijak ulehčit, ne po tom, co dnes předváděl.

"Za to, jak jsem se dnes choval. Ale... Já sám nevím, proč jsem tak protivnej. Snažím se, je mi mnohem líp, než mi bylo před pár dny, ale pořád tu je něco..." Snažil se najít ta správná slova, ale nedařilo se mu to.

"Něco?"

"Něco, co mi v tom brání. Jsem kvůli tomu jako na houpačce. A je mi z toho špatně a možná ještě hůř, protože nemám ponětí, co to je a taky jak to zastavit, každopádně to nějak udělat musím, jinak se zblázním a vy ze mě nejspíš taky."

"Proč jsi to neřekl dřív?" ptal se Taehyung, zatímco nesouhlasně kroutil hlavou.

"Asi jsem nechtěl... Nikoho otravovat." Věděl, že všichni v tomhle domě mají svých starostí dost. Sice každý jiné, ale rozhodně k tomu nepotřebovaly ty Jungkooka.

Taehyung zvažoval své možnosti. Byly jen dvě, za to však bylo až moc těžké se rozhodnout pro tu správnou, pro tu, která by napáchala nejméně škody. Ale jestliže má Jungkookovi nějak pomoct, má tu možnost to udělat, musí začít jednat co nejdříve, nejlépe teď a nečekat na to, až se z toho dostane sám, protože nedostane.

Beze slov proto poklepal rukou na volné místo na své posteli a Jungkook se k němu automaticky posadil, nechápající Taehyungův zamračený výraz.

"Co?" optal se Jungkook.

"Promiň."

"Promiň? Proč?"

Protože vím, že ti to ublíží, pomyslel si, no jeho odpověď byla jiná.

"Protože si myslím," začal Tae, načež se zhluboka nadechl "že tvým největším problémem, který si nedovedeš vysvětlit, je právě Jimin."