EXISTENCE | jjk x kth ✔

64

Nebylo nijak těžké zjistit, kde Hoseok bydlí. Taehyungovi stačilo se zeptat těch pár správných lidí a věděl vše, co potřeboval, aby ho našel.

Proto ve středu odpoledne mířil hned po škole do jemu doposud neznámé ulice za člověkem, který mu sice vůbec nebyl sympatický a jen si přál, aby s ním nemusel více žádným způsobem komunikovat, jelikož mu bylo jasné, že by si nerozuměli, ta dvě setkání mu k tomuto zjištění bohatě stačila, ale právě on je bohužel tím jediným, kdo má odpovědi na jeho otázky.

U domovních dveří čekal jen chvilku, než se otevřely. Samozřejmě, že byl přivítán dosti překvapeným pohledem a hned posléze zaraženým, ale nijak to nekomentoval.

"Tak tebe bych vážně nečekal," pronesl a Taehyung si povzdechl.

"Věř, že bych sem nešel, kdybych nemusel."

"Jde o Jungkooka?" Pochopil Hoseok okamžitě.

"Jo. Jde o Jungkooka."

"Fajn. Tak pojď dovnitř. Hádám, že to nechceš řešit venku na ulici."

Taehyung souhlasně přikývl, načež vešel do domu, jakmile mu Hoseok uvolnil cestu.

"Chci vědět, proč jste tenkrát Jungkooka všichni opustili," řekl, jakmile se posadil ke stolu.

"Protože se změnil."

"Měli jste mu pomoct. Potřeboval vás. Tebe, jako nejlepšího kamaráda."

"V té době jsem už dávno nebyl jeho nejlepším kamarádem," namítl však Hoseok a Taehyung se zamračil.

"Myslel jsem-."

"Jo, byli jsme nejlepší kamarádi. Dlouho. Ale potom, co se stalo, se objevil někdo další. Jungkook sice s námi zůstával, snažil se, ale všichni jsme věděli, že je to pro něj těžké, vážně byl na zhroucení, byl od toho jen malý kousek. Snažil se ale získat naši pozornost, mluvil o tom, jak mu je, no pokaždé, když jsme chtěli zakročit a pomoct mu, tak on vycouval. Nevěděli jsme co dělat. Můžeš si myslet, že jsme se k němu otočili zády, protože jo, udělali jsme to, ale on nás k tomu svým způsobem donutil. Nevím, co všechno ti řekl, ale pochybuji, že skutečně ví, co se tehdy dělo, protože byl... Hodně mimo."

Taehyung zpracovával jeho slova a snažil si dát dohromady všechny spojitosti s tím, co mu pověděl sám Jungkook. Shodovalo se to, ano, ale byly tu dva pohledy na jednu věc, jeden problém a on byl snad ještě zmatenější.

"Říkal jsi... Někdo další."

Hoseok přikývl.

"Kdo?"

Taehyung odpověď věděl, ale doufal, opravdu doufal v to, že se plete a že uslyší nějaké zcela jiné jméno.

Ale ne.

Byl to on.

"Jimin."