EXISTENCE | jjk x kth ✔

85

"Přijdeš?" 

"Budu se snažit, ale nevím."

"Prosím, Tae. Je to tu hrozný," snažil se ho přemlouvat ze všech sil, ale Taehyung mu stále opakoval, že teď před koncem školního roku toho má hodně. 

"Já vím, ale snaž se pro jednou pochopit ty mě."

Jungkook se necítil vůbec dobře. Ne, že by to předtím bylo lepší, ale teď to nejspíš bylo zase o něco horší než kdykoli. Už nevěděl co se sebou. Chtěl strašně moc odejít, vrátit se zpátky domů, do svého pokoje, do své postele, poslouchat oblíbenou hudbu, jen tak se poflakovat venku a slyšet šumění moře. Být se svou rodinou. Ale nemohl. Byl tu zavřený jako ve vězení. Snažil se předstírat, že je mu skvěle, že dělá alespoň malé pokroky, no nebyl zase tak dobrý herec a oni prokoukli veškeré jeho pokusy o lhaní. 

Navíc byl tak moc osamělý. A pochopitelně se toho bál. Co když se uvnitř něj něco pokazí a ublíží mu to?

Panika panika panika.

Všechno to až příliš vehementně pohřbíval, dělal, že nic z toho neexistuje, že nic neslyší a ani nevidí, že se neupíná k myšlence smrti. Avšak byl z toho unavený. Boj sám se sebou byl víc než vyčerpávající. Nechtěl prohrát a nevěděl, jak to vysvětlit, aby mu někdo, naprosto kdokoli pomohl a dostal jej pryč z tohoto místa, co mu neustále připomíná vše, co se stalo a že je blázen.

Nebyl si jistý tím, jestli je to on sám či to zlé v něm, jež k němu neustále promlouvalo. 

Bylo to pořád jedno a to samé. 

Pokoušelo se ho to zničit, chtělo to, aby se vzdal a zahodil poslední zbytky zdravého rozumu do propasti, do níž by měl nakonec skočit i on a všechno ukončit jednou pro vždy. 

Avšak stejně jako mu něco bránilo se posunout vpřed, existovalo i druhé něco, které hlídalo jeho záda a nedopouštělo, aby spadl.

Přehazovalo si ho to jako hadrovou panenku. 

Tam a sem.

A zase naopak.

Bylo mu z toho špatně.

"Kookie?"

Zhluboka se nadechl.

"N-no?"

"Když mi to nevyjde dneska, tak přijdu zítra, ano?"

"Jo, mh, dobře. Zítra."

"Ale nevím, jestli-."

Ale.

Ale...

Jak moc to slovo nesnášel. 

Vymlouvali se. A vždycky řekli ale.

Víc už pak neslyšel.

Nevydržel to.

V dalším momentě jeho mobil skončil na zemi. To kvůli tomu, jak s ním praštil o stěnu. Rozbil se.