EXISTENCE | jjk x kth ✔

39

"Můžeš s tím konečně přestat?"

Jungkook se zamračil.

Co zase provedl? Co?

Chtěl se s Jiminem jen usmířit, protože tu situaci, která mezi nimi nastala, k tomu všemu nezvládal zrovna příliš dobře. Nejlepšího kamaráda prostě potřeboval. Potřeboval někomu říct o Hoseokovi a taky o tom všem, co se stalo. Chtěl toho povědět spoustu, ale Jimin mu nedával žádnou možnost. Hádal tak, že je na něj stále naštvaný a Jungkook nevěděl kudy ven.

"Co se děje?" Nemohl tomu zabránit, zněl zoufale.

"To, že mi to je jedno. Nějaký Taehyung je mi ukradený a myslel jsem, že tobě taky."

Ano. Zmínil se o něm, když se snažil vysvětlit, že se děje až příliš moc divných věcí, s nimiž si neví rady a Taehyung je pochopitelně jejich součástí.

"Nebo jsi snad zapomněl na to všechno, na co ses mi stěžoval? Já si to totiž pamatuju moc dobře a je mi fakt líto, jestli ty ne, ale připomínat ti to nebudu."

"Já vím." Povzdechl si. "Ale snaž se to pochopit, prosím."

"A co kdyby ses na to pro změnu koukl z mé strany?"

"Já ti ale-."

"Vůbec nerozumím?" skočil mu do řeči.

Jungkook nic neřekl. Měl totiž pravdu.

"Věř, že já tobě taky ne."

"Hyung..."

"Vždycky jsme to byli jen my dva, Kooku. No věci se mění."