EXISTENCE | jjk x kth ✔

16

"Všechno je perfektní."

"Kookie."

"Všichni jsou nadšeni. Všichni jsou šťastný. Všichni se usmívají. Tak proč zrovna já se musím cítit tak příšerně?"

Padlo to na něj. Jen co o tom začal před Jiminem mluvit nahlas. Nezvládal to. To, co v sobě celé ty dny hromadil, se teď spojilo do jednoho a halilo mu mysl.

"Řekni mi proč sakra!"

"Kookie." Natáhl k němu Jimin ruce a Kookie se bez váhání schoulil do jeho nabízené náruče.

"Ať už se cítíš jakkoli, je to v pořádku."

"Není! Není to v pořádku. Nechci, aby to takhle bylo."

"A co bys chtěl?"

"Zpátky svůj starý život. Chtěl bych zpátky tátu a to, jak nám bylo fajn. Nebo ty doby, kdy jsem si to alespoň myslel. Chci, aby mi znovu bylo dobře. Abych se ráno probudil a byl v pohodě, protože vše okolo mě by bylo taky. Dává to smysl?"

"Samozřejmě, že dává."

Jungkook se smutně pousmál.

"A místo toho je v domě ten chlap, co si bude brát mámu a taky tam je Taehyung. Bože, jak já ho nenávidím, Jimine! Nenávidím ho za to, jak se v jednu chvíli stará a v tu druhou se mi snaží ublížit."

"Ublížit?" zopakoval Jimin, no Jungkook jen sevřel látku jeho trička mezi prsty a skelnýma očima na něj pohlédl.

"Můžu tu dnes zůstat?"