EXISTENCE | jjk x kth ✔

62

"Neviděl jste někdo Jungkooka?"

Taehyung mohl odpovědět jen prosté ne. A nutno zmínit, že už počtvrté.

"Podívám se po něm," navrhl však a zamířil do domu. Byl rád, že alespoň na chvíli mohl opustit zahradu plnou lidí a taky především hluku. Z toho všeho ho totiž akorát začínala bolet hlava, takže se ani nedivil, že se Jungkook někam uklidil. Proto zcela automaticky zamířil do jeho pokoje, no neočekával, že bude prázdný. Šel pak do obýváku, do kuchyně, dokonce i k sobě do pokoje, ale jako by se po něm slehla zem.

"Jungkooku?" 

Nečekal, že získá nějakou odpověď, přesto ji k jeho velkému překvapení dostal. Ačkoli nebyla mířena na něj.

"Děláš to pořád!" Křičel a hlas se mu zároveň třásl. Slabý předstupeň hysterie.

"A já už nemůžu."

Taehyung čekal přede dveřmi koupelny, z nichž se Jungkook během vteřiny vyřítil, čímž do něj dost neohrabaně vrazil. 

"Co se děje?" zeptal se Tae, hned co získal zpět ztracenou rovnováhu.

Jungkook se na něj však podíval skelnýma očima, načež se z nich zničehonic začaly vylévat slzy.

"P-promiň," zakoktal okamžitě. "Já se snažím, moc, jenže... Už dál nemůžu," zopakoval stejnou větu jako před chvílí, tentokrát ale o dost zoufaleji a taky poraženěji. Taehyung v ten moment, v moment, kdy viděl jeho skutečnou zlomenou tvář, ztratil veškerou trpělivost, co měl.

"A já už toho mám zase naopak dost," řekl, přičemž mu z rukou, a to aniž by se zeptal, vytrhl mobil.

"Jimin?" nadhodil, přestože odpověď věděl už předem, zatímco Jungkook ho sledoval vyděšeným pohledem.

"C-co chceš dělat?"

Taehyung mu nic neřekl, pouze čekal, až se ozve osoba z druhé strany, přičemž si v duchu připravoval všechny slova, která chtěl Jiminovi vpálit, aniž by stihl povědět něco on sám. Ať už se stalo cokoli.

Jenže...

Ruka mu s telefonem po dvou stručných větách operátora ochabla a dopadla volně podél jeho těla.

A Jungkook nechápal ani část z toho, co se odehrálo. Nechápal, proč Taehyung najednou jen tak zbledl, proč se v jeho očích mihl náznak paniky.

"Teď se vrátíme ven za ostatními," řekl vzápětí až podivně klidně navzdory tomu, jak vypadal.

"Tae-."

"A budeme dělat, jako kdyby se nic nestalo. Prosím."