EXISTENCE | jjk x kth ✔

8

Tolik věcí, pomyslel si. Jak se to do jejich domů může vůbec vejít? Sledoval všechny ty krabice a netvářil se vůbec nadšeně. 

"Jungkooku, pomoz Taehyungovi s jeho věcmi," požádala ho mamka. "My zvládneme to ostatní."

"Fajn," zamumlal a neochotně se vydal pro jednu z krabic, na níž bylo lihovkou napsáno velkými písmeny Tae.

"Co to sakra?" Zády mu projela ostrá bolest, když se ji pokusil zvednout. Čekal totiž, že bude o hodně lehčí, no spletl se a akorát si ublížil. 

Pomalu se narovnal a setkal s pobaveným pohledem Taehyunga. Kookiemu však do smíchu příliš nebylo. 

"Hej, si v pohodě?" Zpozorněl Taehyung vzápětí, když spatřil jeho zmučený výraz. Rychle k němu proto přešel.

"Nestarej se. Kvůli mně se tolik přemáhat nemusíš," řekl však Jungkook tak, aby to slyšel jen on, ne nikdo jiný.

Od jejich posledního konfliktu spolu nemluvili. Jungkook se staršímu vyhýbal jak jen mohl a Taehyung, zdálo se, že dělal to samé. Stále mu totiž nemohl zapomenout co řekl a i přestože si neustále říkal, že mu to je jedno a že na jeho názoru rozhodně nezáleží, ta slova měl neustále v hlavě a nemohl se jich zbavit. 

"Tak fajn." Taehyung se ušklíbl. "Odnes mi teda prosím tuhle krabici. Mám v ní knížky. Díky." A sám vzal do rukou tu, co byla vskutku o dost lehčí. Když se pak vracel ven pro další, Jungkook byl teprve u schodů, trápící se s tou, jejíž obsahem byly knihy. 

S úsměvem kolem něj prošel, zatímco Jungkook začínal skučet bolestí.