EXISTENCE | jjk x kth ✔

40

"Nevěděl jsem, že řídíš," poznamenal Jungkook, zatímco si zapínal bezpečnostní pás, přičemž po očku Taehyunga sledoval.

Od včerejška se choval opravdu divně. Prakticky nemluvil a byl myslí nejspíš úplně někde jinde než v realitě. Bylo poznat, že se trápí a Jungkook nevěděl, jak se opatrně zeptat, aby to ještě nezhoršil. Navíc on sám se cítil jako na houpačce a nejspíš by už nezvládl, kdyby na něj vylítl i Taehyung.

"Ne moc dlouho," přiznal však. A Jungkook byl chvilku překvapený. Ani nečekal, že mu odpoví.

"Je to ani ne měsíc, co jsem udělal zkoušky."

"Aha."

"Co?" Ušklíbl se. "Rozmyslel sis to snad?"

"Nerozmyslel," odpověděl mu Jugkook okamžitě. "Vím totiž, že kdyby ti tvůj táta nevěřil, tohle auto by ti taky nikdy nepůjčil."

"Na tom něco bude," zamumlal Taehyung souhlasně.

Cesta do města trvala o trochu dýl, než kdyby jeli s někým z rodičů, ale Jungkook oceňoval Taehyungovu trpělivost a to, že se zbytečně nikam nehnal.

"Takže co první?"

"Nevím." Pokrčil Kook rameny. "Je mi to celkem jedno, kam půjdeme jako první."

"Fajn. Tak já dojdu pro obleky a ty nakoupíš," navrhl Tae, no žádné odpovědi se mu nedostalo.

"Ty dojdeš pro obleky a já nakoupit?" obrátil jejich role, ale ani teď se nic nedozvěděl. Došlo mu to vzápětí.

Zamračil se, načež si otráveně povzdechl.

"Fajn, půjdeme spolu."

Jungkook se spokojeně usmál.

"Jsi jako malý dítě, vážně." Protočil Taehyung očima, ale dále už to nekomentoval.

"Asi ses nikdy neztratil v obchoďáku, chytráku," utrousil Jungkook nabručeně. Protože to fakt není nic příjemného. Ale až když to vyslovil, tak si pořádně uvědomil, co to vůbec řekl.

"Zapomeň na to!" vyhrkl okamžitě, jakmile spatřil Taehyungův pobavený výraz.

Ale na druhou stranu... Aspoň na chvilku se mu očividně podařilo Taemu zvednout náladu.

Byl to fajn pocit.