EXISTENCE | jjk x kth ✔

75

Všichni kolem něj chodili po špičkách. Úplně všichni, i rodiče. Proto byl většinu dne zavřený ve svém pokoji před zraky druhých, nemohl to snést.

Nechápal, co se děje a cítil akorát úzkost. Někdy měl sice chuť utéct, vyrazit ven na čerstvý vzduch, jít se projít k moři a koupit si něco dobrého, cokoli, měl chuť k jídlu, chuť se smát, až by ho bolelo břicho, trávit čas s Jiminem, dát se zase dokupy a možná zkontaktovat ty, které opustil a ty, co opustili jeho, jednoduše si užívat života, co má i přes všechny ty zlé věci, co se mu staly, ale pak najednou nic, tma, co ho pokaždé zastavila a znemožnila mu cokoli udělat, a on tak raději zbaběle zůstal ležet schovaný pod peřinou.

Proto chtěl, aby s ním mluvili narovinu, především Taehyung. Dělal, jako by se nic nestalo, ale byl v chování k němu až příliš opatrný. Ve všem se mu snažil vyhovět, Jungkook řekl a Taehyung bez námitek udělal.

Kook nechápal proč, možná to souviselo s tím, kdy, jak Taehyung říkal, zmizel naprosto beze slov, no stále ničemu z toho, co se kolem něj dělo, nerozuměl.

Nejistota, zmatení, strach. Přitom chtěl jenom klid, nic víc.

***

Byl pátek odpoledne, když Taehyung přišel ze školy a jeho první zastávkou doma byl pokoj Jungkooka.

"Chceš jít ven?" zeptal se, ale mladší zcela automaticky nesouhlasně pokroutil hlavou.

"No tak. Jsi tady zalezlý už celý týden. To je nezdravý," přemlouval ho Taehyung, ale Jungkook vážně nevypadal na to, že by někam jít chtěl.

"Koupím ti colu."

Nic.

"A taky zmrzlinu, když budeš chtít."

Stále bez reakce.

"Dvě coly?"

"Ale tu zmrzlinu taky," zamumlal Jungkook. "Jinak mě nikam nedostaneš."

"Fajn teda. Dvě coly a zmrzlina. Ale teď se zvedej a pohni si, jasný?"

"Jasný."