Bylo odpoledne, přesněji půl páté a on dobrovolně dělal těch pár úkolů, které během prvních dnů jeho návratu do školy, dostal zadané.
Ano, jistě by svůj volný čas mohl strávit nějak jinak, mnohem zábavněji či si odpočinout, ale i tak, navzdory tomu, že je to domácí úkol, slovní spojení, co se mu příčilo úplně stejně jako každému druhému, jej vypracovával s určitým nadšením a pečlivostí. Navíc, potřeboval svou mysl alespoň na chvíli zaměstnat něčím jiným než pochybnými myšlenkami nad sebou samým a nad tím, co jej možná už zcela zbytečně trápí.
Proto, když jej ze soustředění vyrušil zvonek, nebyl zrovna dvakrát nadšený, že musí opustit pohodlí svého pokoje a vypořádat se s tím, kdo stojí za dveřmi a zřejmě neví, kdy přestat zvonit.
"Zase ty?" Nesnažil se ve svém hlase skrýt otrávení, které se objevilo, jen co Hoseoka spatřil.
"Co jsi z minula nepochopil, že tu jsi znova?"
"Jungkook-."
"Tady není," skočil mu Taehyung okamžitě do řeči, nezajímajíc se o to, co chtěl Hoseok povědět. Chtěl pouze, aby odešel.
"Já vím, že tady není," namítl však rázně. "Taky jsem nepřišel za ním, ale za tebou."
"Za mnou?" Zatvářil se Taehyung nechápavě, poněkud znepokojen tím naléhavým tónem, jenž nebylo možné přeslechnout. "To jako proč?"
"Řekl jsi, že jsi jeho rodina. A proto si myslím, že bys měl vědět... Že se s ním nejspíš děje něco špatného."
"Jako s Jungkookem? O čem to mluvíš?"
"Asi před hodinou jsem ho viděl u vody. A choval se... Zvláštně."
ČTEŠ
EXISTENCE | jjk x kth ✔
FanfictionJungkook kdysi dávno míval naprosto všechno. V jednu chvíli však mnohé ztratil. Ztratil a v další moment zase získal víc, než potřeboval. Nečekaně. A aniž by chtěl.
