EXISTENCE | jjk x kth ✔

47

"Jsem rád, že jsi se rozhodl vrátit zpět do školy."

Po dlouhé době spolu normálně mluvili, jenže Taehyung ani zdaleka nesdílel nadšení jako jeho otec.

"Jo, já taky," zamumlal monotónně v odpověď. 

Další věc, co ho trápila. Nikdo to neviděl. Nikdo se nad tím nikdy nepozastavil.

Už to totiž déle nemohl vydržet. Bylo to všechno jen o čekání. Až bude líp, až se odstěhuje se sestrou... Ale nic z toho nemá. Byl to jen ztracený čas. A představa být zavřený v tomhle domě a nic nedělat, se pro něj začala stávat ubíjející. 

Potřebuje se posunout dál. A ne zůstávat na jednom a tom samém místě. Naprosto bez ničeho.

"Možná, že by teď i Jungkook by mohl udělat stejné rozhodnutí jako ty."

"Možná," přitakal Taehyung souhlasně. Moc dobře ale věděl, že Jungkook nic takového neudělá. Na to se až příliš bojí vrátit mezi lidi, co mu ublížili. 

"Nechtěl bys to před ním třeba zkusit nadhodit? Všiml jsem si, že už spolu vycházíte o něco líp. Mohl by na tebe dát."

"Můžu to zkusit." Pokrčil Taehyung rameny, no příliš velké naděje tomu nedával. Spíš naopak. Věděl, že když to udělá, akorát tím Jungkooka vystraší. Anebo jej naštve. Či dokonce obojí. A pochopitelně ani jedna z těchto možností se mu nezamlouvala.