EXISTENCE | jjk x kth ✔

45

"Je ti líp?" 

"Ale jo," odpověděl Jungkook. "Jen mám takovej blbej pocit, nepříjmej, to je celý." 

Taehyung pokýval hlavou, chtěl se akorát ujistit, že je vše jakž takž v pohodě, načež se otočil směrem k odchodu z Jungkookova pokoje.

"A co ty?" Byl však okamžitě zastaven, jakmile Jungkook zpozoroval, k čemu se chystá. "Jak jsi dopadl ty?"

"Tak, jak jsem předpokládal," odpověděl. Pořád z toho byl zklamaný. Nemohl se zbavit toho nechutného pocitu zrady.

"A to je dobře nebo špatně?"

"Já ani nevím," řekl upřímně. "Ale to je už jedno."

"Jak jedno? Vždyť je to tvoje sestra... Vlastně jsem nevěděl, že vůbec nějakou máš."

"Jak bys taky mohl?" Pousmál se Tae nešťastně, načež pokroutil hlavou.

"Ale jak říkám, už na tom nezáleží."

Nevěděl, jestli povídá pravdu, nebo lže, nebo si to jen snaží namluvit sám sobě, aby se cítil líp, každopádně skutečnou odpověď neznal. 

"Chceš o tom mluvit?" zeptal se Jungkook, čímž si od Taehyunga na chvíli vysloužil překvapený pohled. 

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad," odmítl však. "Máš dost svých vlastních problémů, ne? Ty moje k tomu nepotřebuješ, věř mi."

"Myslel jsem to dobře." Lehce se zamračil. "Tys to přece pro mě udělal taky."

"Ale ty jsi s tím souhlasil. Já nechci."

"Tae-."

"Kdybys něco potřeboval, jsem vedle." A s tím odešel.