EXISTENCE | jjk x kth ✔

19

"Kam to jdeme?" ptal se Taehyunga, zatímco ho kamsi následoval. Obchodní centrum pro něj bylo jako bludiště a on rozhodně neměl náladu na nějaké pokračování v nákupech. Ty dvě hodiny v butiku se společenským oblečením mu bohatě stačily na několik měsíců dopředu. Jenže mu bohužel nezbylo nic jiného, než s Taehyungem odejít. Pokud teda nechtěl vybírat polevu na svatební dort. A to nechtěl. 

"Mám hlad," odpověděl Tae. 

"Super, ale to mi pořád nevysvětluje kam jdeme," namítl Jungkook nespokojeně.

Taehyung však protočil očima a jen řekl, aby přidal do kroku.

Za chvíli seděli v rychlém občerstvení a Taehyung se spokojeně věnoval burgeru a hranolkám, zatímco Jungkook jen upíjel ze své coly. 

"Jíš jako prase," poznamenal Jungkook, když si všiml kečupu na Taeho puse.

"Díky," pomalu si olízl rty, takže veškerý kečup zmizel, "za milé upozornění."

"Musíš pořád provokovat?" vyhrkl Jungkook okamžitě.

"Přijde na to. Otázkou totiž  je, jestli jsem to vůbec já, kdo si začíná."

Jungkook v reakci zhluboka vydechl a zády se zapřel do plastové židličky. Neubránil se tak bolestnému syknutí.

"Pořád tě bolí záda?" Zpozorněl Tae a Jungkook jen nevrle přikývl. Sice už to nebylo tak hrozné, no občas se nevítaná bolest objevila.

"Hlavně nezačni fňukat. Zase."

Jungkook od něj odvrátil pohled. Už je to tady znovu. Proč si ho prostě úplně nevšímá, jako to od toho pokusu s doktorem dělal do dneška? Pro Kookieho by to bylo nejpříjemnější a taky nejpohodlnější, ale ne... On je prostě jednou takový a po druhý takový a Jungkook neví, co od něj čekat a je proto zmatený, možná i víc zranitelný. 

Beze slov se tak zvedl, colu nechávajíc na stole, s úmyslem odejít pryč. Sedět s ním dál u jednoho stolu už nehodlal. Na hádku, která jisto jistě začínala, neměl náladu a ani energii. 

Udělal však jen pár kroků.

"Počkej!" vyhrkl Taehyung a obratně ho chytl za ruku, čímž ho v odchodu zastavil.

"Co?"

"O nic nejde přece. Akorát si všechno moc bereš."

Jungkook mu svou ruku okamžitě vytrhl. Jeho tělo se pod návalem všech tolika náhlých emocí rozklepalo a on si úzkostně povzdechl. 

"Hej, jsi ok?" zeptal se Taehyung starostlivě. Nesnažil se to skrývat. 

Žádná odpověď.

"Sedni si," řekl vzápětí a Jungkook ho kupodivu poslechl, upřeně sledujíc kelímek coly, zatímco Taehyung si ho podezřívavě měřil. 

"Omlouvám se, jasný?" zamumlal smířlivě a posunul k němu svou velkou porci hranolků s kečupem. 

"Vezmi si."

A Jungkook automaticky přikývl, myšlenkami však úplně někde jinde.