EXISTENCE | jjk x kth ✔

9

"Je mi to líto, ale asi za tebou nebudu moct přijít."

Štvala ho nastalá situace. Neskutečně moc. Jimin se ozval s tím, že má k večeru čas a jestli se nechce za ním zastavit, no Jungkook byl rád, že se vůbec zvedl z postele. Proto jej musel odmítnout.

"Co se stalo, Kookie?" zeptal se ho Jimin starostlivě.

"Nejspíš jsem si nějak hnul se zádama. Ten kretén Taehyung mě nechal táhnout bedny s jeho knížkama. Jako by si to nemohl odnést sám," začal si stěžovat.

"To mě mrzí. Víš, zašel bych za tebou, ale..."

"Chápu," zamumlal Jungkook. "Nejde to."

"Zlobíš se?" 

"Ne."

Jungkook sám nevěděl, jestli lže nebo ne. Za to ale věděl, že ho to mrzí. Stěží si pamatoval, kdy byl Jimin u něj doma. 

"Dobrá tedy. Odpočiň si, ano?"

"Jo, jasně," souhlasil Jungkook. "Měj se, hyung."

Na další slova nečekal a hovor ukončil. S povzdechem schoval mobil pod polštář a chtěl se o trochu víc uvelebit, aby si alespoň na dalších pár minut ulevil od bolesti.

"Zase fňukáš?" 

Zprudka střelil pohledem ke dveřím, mezi nimiž stál Taehyung, opírající se o jejich rám s překříženýma rukama na hrudi.

Jungkook mu nehodlal odpovědět, přestože ho strašně moc chtěl poslat někam do temných míst, ale zase mu nechtěl dopřát takovou radost tím, že by se nechal vyprovokovat hned po jedné větě.

Taehyung však vešel do jeho pokoje, zavřel za sebou dveře a posadil se ke Kookiemu na postel. Než se ho stačil zeptat, co po něm chce, či ho slušně poslat pryč, Tae byl rychlejší a dřív promluvil on.

"Kdopak je tvůj hyung?"