EXISTENCE | jjk x kth ✔

20

Když se dozvěděl, že část odpoledne a pak taky večer nikdo nebude doma, jeho nálada se rapidně změnila. Na tváři mu zářil šťastný úsměv, zatímco čekal, až Jimin přijme jeho hovor.

"Ahoj, Kookie."

"Hyung!" vypískl radostně. 

"Co se děje?" ptal se s pobaveným smíchem. 

"Děje se to, že dneska všichni vypadnou, takže se ptám, jestli se nechceš stavit. Dáme videohry," navrhoval. 

"Rád přijdu," souhlasil Jimin bez váhání, což Kookiemu udělalo ještě větší radost. "V kolik mám dorazit?"

"Kolem pátý?" nadhodil a Jimin přislíbil, že v pět přijde a vezme s sebou jako vždy sýrový popcorn. 

"Budeš tu v pořádku?" ptala se ho mamka, když už vyráželi na cestu. Ujišťovala se už asi po čtvrté.

"Neboj, mami."

Od včerejška ho všichni sledovali jako ostříž. On sám nevěděl, co se s ním v tu chvíli v rychlém občerstvení stalo, ale nebylo mu dobře ještě dlouhou dobu poté.

Kdo se ale obzvlášť činil byl Taehyung, který snad měl výčitky svědomí, protože na tom měl svůj vlastní podíl viny a byl z toho všeho mnohem vyděšenější než všichni ostatní. Večer mu pak donesl jídlo až do pokoje, když Jungkook řekl, že večeřet nebude, což jednoduše vysvětlil tím, že se najedl ve městě. A to samozřejmě nebyla pravda. Z těch hranolek si totiž nevzal ani jednu.

Jungkooka tak překvapilo, že ho Taehyung nepráskl a o celé situaci mlčel. Kookie mu za to byl vděčný, ale nehodlal to vyslovit nahlas. Už jenom kvůli tomu, že jeho špatné rozpoložení zapříčinil právě on a včera se to akorát snažil marně vyžehlit.

Příměří s ním totiž uzavřít nehodlal. A už vůbec ne po všech těch věcech, co se od jejich nastěhování staly.

"Když tak-," chtěl říct, že při nejhorším zavolá, ale Taehyung mu skočil do řeči.

"Bude to v pohodě, postarám se o něj. Já totiž nakonec nikam nejdu."