"Myslel jsem, že půjdeme ven. Přece jsme se dohodli."
Taehyung si chtěl vrazit. Samozřejmě zapomněl. V jeho hlavě momentálně bylo všechno jiné jen ne to, že slíbil Kookovi, že, jak před chvílí řekl, půjdou ven.
"Promiň," zamumlal. "Něco mi do toho vlezlo." Nemohl mu povědět skutečný důvod, to by rozhodně nebylo dobré.
"Aha. Mohl jsi dát alespoň vědět." Neskrýval Jungkook vyčítavý tón v hlase. Čekal na něj přes hodinu.
"Fakt se omlouvám. Neuvědomil jsem si to. Chceš jít teď?" Sice se mu nechtělo, byl unavený a nejradši by šel spát, ale slíbil mu to.
"No jestli se chce tobě." Pokrčil Jungkook rameny. "Nejspíš máš dost věcí do školy a-."
"Takže jdeme?" skočil mu Tae do řeči.
Přece jen by to ve výsledku bylo jeho minus.
***
"Je všechno v pohodě? Vypadáš unaveně," poznamenal Jungkook. Opravdu, Tae nevypadal zrovna moc dobře a on měl tak trochu výčitky, že mu vesměs vlastně vůbec nepomáhá, spíš naopak.
"To se ti jen zdá," odpověděl Taehyung. "Jen jsem málo spal."
Na jednu stranu s ním chtěl o všem mluvit a zeptat se, ale kvůli té druhé se zase bál, protože moc dobře věděl, jak by to dopadlo, jelikož Jungkook se proti Jiminovi pravděpodobně nikdy nepostaví a taky proti němu neřekne jediného křivého slova.
"Spíš mi pověz, co ty."
"Co já?" Pokrčil Kook rameny. "Je mi fajn."
"Vážně? Já jen jestli po tom, co se stalo na svatbě-."
"Nechci mluvit o Jiminovi," vyhrkl zprudka. "Jasný?"
Taehyung povytáhl nad jeho chováním obočí, ale raději se k tomu už nijak dál nevyjádřil.
"Naštval mě," dodal Jungkook tiše. "Ale to už víš."
"A taky vím, že jsme se dohodli, že o tom nebudeme mluvit." To, co se totiž stalo s telefonem Jungkooka, když se Jiminovi pokusil zavolat, ho děsilo ve spojitosti s jeho osobou snad ze všeho nejvíc. Jeho jediná možnost tak byla to udělat znovu, aby se ujistil, že to vlastně je celé úplně jinak, že došlo k nějakému omylu, protože jestli ne, je to sakra průšvih, ale... Věděl, že Jungkook mu podruhé už nic takového nedovolí.
A proto musí jednat naprosto bez jeho vědomí.
ČTEŠ
EXISTENCE | jjk x kth ✔
FanficJungkook kdysi dávno míval naprosto všechno. V jednu chvíli však mnohé ztratil. Ztratil a v další moment zase získal víc, než potřeboval. Nečekaně. A aniž by chtěl.