EXISTENCE | jjk x kth ✔

49

"Tak jak jsi dopadl?" optal se Taehyung, když Jungkook dorazil domů.

"Dobře," odpověděl stručně, přestože mu bylo jasné, že takhle strohá odpověď Taemu stačit nebude. Byl prostě unavený a jediné, co chtěl, si bylo jít lehnout a konečně se normálně vyspat, ne si povídat.

"No tak... To je fajn," řekl však, čímž si od Jungkooka vysloužil akorát zamračený pohled. Protože tohle se Taehyungovi, který chce prakticky vždy vědět vše, nijak nepodobá.

"Co tak koukáš?" Byla Taehyungova okamžitá reakce.

"Ale nic." Pokroutil Jungkook krátce hlavou. "Jdu k sobě, jo? Jsem vcelku unavený," oznámil mu, chystajíc se k odchodu, no přece jen byl ještě zastaven. 

"Počkej."

Nechtěl mu říct o Hoseokovi a ani se to nechystá v nejbližší době udělat, jestli někdy vůbec, protože se neodvažoval představit si Jungkookovu reakci na to, že jej ten člověk přišel navštívit, no jistě by z toho nebyl nadšený, ale je tu jedna další věc, na kterou by ho měl upozornit spíš.

"Od příštího týdne se vracím do škola a... Mluvil jsem pak o tom s tátou a mám dojem, že nejspíš budou chtít, abys-."

"Proč?" skočil mu však Jungkook do řeči. 

Taehyung nechtěl, aby mu to vyčítal, aby ho dostal do nějaké nepříjemné situace, ale nepočítal s variantou, že by i Jungkook měl udělat stejné rozhodnutí jako on, protože to tak někdo jiný bude chtít. Jenže co už proti tomu zmůže? Nic. Jen mu to říct dřív, než to udělají druzí, aby s tím nakonec mohl počítat.

"Promiň," zamumlal Taehyung. V tu chvíli neměl jiná slova, co by mu mohl povědět.

"Ne, tohle jsem nemyslel," namítl ale Jungkook hned. "Jen... Chci říct..."

Už delší dobu se ho chtěl zeptat, jenže k tomu nebyla vhodná příležitost a jeho poslední snaha od Taehyunga něco zjistit, co se týkalo jeho sestry a tak, byla naprosto k ničemu. Ale musel to přece zkusit.

"Proč jsi přerušil?"