"Co blbneš?"
Jungkooka překvapilo, že se Jimin směje. Ale v tu chvíli z něj díky tomu většina obav opadla.
"Nech toho! Vždyť mě umačkáš."
"Promiň, hyung," zamumlal a pustil jej ze svého objetí. Jimin se na něj akorát pobaveně díval.
"Přestaň s tím pohledem." Pokroutil Jungkook hlavou. Nevěděl, co si o tom má myslet. Možná to bylo dobré znamení, ale na to byl až příliš nejistý vzhledem k tomu, co všechno se mezi nimi událo. Znovu už nechtěl nic pokazit. Jimina potřebuje a nedokáže si představit, že by o něj jen tak zničehonic přišel.
Proto na nic nečekal a začal mluvit počínaje jejich domluveným setkáním, kam nepřišel a následně se pohádali, konče tím příšerným snem, díky němuž se bál usínat.
"Jsme nejlepší přátelé. A nechci, aby se tohle dělo, protože věř, že moje hlava může vymyslet dost šílené věci a já... pak nejsem já. Je to ten druhý Jungkook."
"Žádný druhý Jungkook není," namítl však Jimin.
"Vždycky jsi to jen ty. Vždycky. Nikdo jiný. Přijmi to tak, jak to je. Je to teď nejspíš ta jediná dobrá věc, kterou pro sebe můžeš udělat, aby ses z tohohle konečně dostal."
Vzápětí se konečky prstů lehce dotkl jeho pravého spánku.
"Tady jsi totiž jenom ty sám. Nikdo další."
Jungkook na něj pohlédl skelnýma očima. Možná si to vážně způsoboval sám, možná to byl hlavně on, kdo si takhle ubližoval.
"Nebo snad máš jiný pocit?"
ČTEŠ
EXISTENCE | jjk x kth ✔
FanfictionJungkook kdysi dávno míval naprosto všechno. V jednu chvíli však mnohé ztratil. Ztratil a v další moment zase získal víc, než potřeboval. Nečekaně. A aniž by chtěl.
