EXISTENCE | jjk x kth ✔

13

Když dorazili zpět domů, Jungkook byl na rozdíl od Taehyunga o dost klidnější. Chtěl ho jen vzít k doktorovi, aby Kookiemu prohlédl záda a případně mu nějak pomohl, no celé to bylo pro jednu velkou scénu.

"Povíš mi už, proč jsi tak zpanikařil?"

"Zpanikařil?"

"Říkám to slušně." Pokrčil Taehyung rameny.

"Nechci o tom mluvit," namítl Jungkook. "Prostě na to zapomeň, ano?"

"Ale-."

"Jdu si lehnout," skočil mu do řeči. "Potřebuju si... Odpočinout."

"Tak fajn," souhlasil Taehyung. "Jak chceš."

Jungkook se však ještě na chvíli zastavil. Potřeboval mu to říct.

"Hele, díky, že jsi se snažil. Fakt. Ale já jsem to myslel vážně. Nechci, aby ses o mě staral či cokoli jiného. Nepotřebuju tvou pomoc... A nepotřebuju ani staršího bráchu. Doufám, že to chápeš. A budeš to respektovat, protože můj názor se nezmění."

Odešel a Taehyung zůstal bez pohnutí na místě.

Co?

V hlavě si opakoval všechna ta slova.

Bylo těžké to přiznat, ale svým způsobem ho to zasáhlo. A i když byl na něj Jungkook od začátku protivný, nepřátelský a zlý, když jasně dával najevo, že rozhodně nemá zájem o další členy rodiny, on se stále snažil, aby spolu nějak vycházeli. Ale marně.

"Jsem prostě hlupák," zamumlal si sám pro sebe.