EXISTENCE | jjk x kth ✔

72

Taehyung absolutně netušil co dělat. Dvě hodiny po půlnoci a o Jungkookovi nevěděl vůbec nic. Samozřejmě, že se mu pokoušel i dovolat, avšak bez jakékoli odezvy. Byl tak akorát zoufalý a samou úzkostí se mu chtělo brečet.

Nechápal to.

Proč Jungkook někam jen tak najednou odešel? Proč kruci?

Taehyung se byl podívat dokonce v několika obchodech, co fungovaly i v nočních hodinách, jestli Jungkooka náhodou neuvidí, jak si kupuje zmrzlinu, ptal se i pokladních, zda ho neviděli, ale bylo to marné a svým způsobem i naivní.

Domů se proto vrátil zmrzlý a bez jakéhokoli výsledku, v rukou pevně svírající mobil, zatímco přemýšlel nad tím, co dál.

Měl by se i nadále pokoušet volat? Nebo se ozvat rodičům? Co když jen přehání?

Ne, nepřehání.

Byl na Jungkooka naštvaný, no na sebe snad ještě mnohem víc. Kdyby jednal hned. Kdyby mu řekl pojď, teď s tebou potřebuju mluvit fakt o něčem důležitém, tak by byl Jungkook alespoň doma. Ale ne... Taehyung stále na něco čekal a snad se i bál. Nešlo o žádnou prkotinu.

V takovéto situaci se ještě neocitl a o to hůř mu bylo, když nemohl popřít fakt, že ta první souvisí právě s Jungkookem. S Jungkookem, který žije v jedné velké lži a iluzi, aniž by o tom věděl.