EXISTENCE | jjk x kth ✔

68

Už poněkolikáté se vzbudil. Nechápal, co se děje, ale z nějakého důvodu nemohl klidně spát. Byl z toho pochopitelně otrávený a taky unavený, přesto ale vstal z postele a s tím, že se pro jistotu podívá po domě, ještě když v něm byl pouze on a Jungkook vzhledem k tomu, že před dvěma dny jejich rodiče odjeli do Thajska na líbánky. A proto kdyby se cokoli stalo, bylo by to jen na jeho hlavu a on nechtěl nic riskovat.

Naštěstí však nemusel jít nikam daleko. Na chodbě se zastavil před pokojem Jungkooka, který byl hned naproti tomu jeho a jen se zaposlouchal do vzlyků vycházejících zpoza dveří, které hned následně při plném uvědomění si situace, bez váhání, i když potichu, otevřel.

"Hej, co se děje?"

Nedostalo se mu však žádné odpovědi. Jungkook totiž spal a očividně měl noční můru, co způsobila jeho pláč.

Taehyung v tu chvíli nevěděl, jak ho probudit, aby ho nevylekal, no udělat to prostě nějak musel.

Lehce mu tak párkrát zatřásl rameny a ono to překvapivě stačilo k jeho okamžitému probrání.

Rychlost, s níž se ale Jungkook posadil, málem způsobila srážku jejich hlav, a kdyby Taehyung včas nezareagoval, jistě by to nebylo nic příjemného, právě naopak.

Než se ale Taehyung stačil zeptat, co špatného se mu zdálo, či udělat alespoň něco, Jungkook spustil sám od sebe.

"Já jsem to nechtěl. Přece to není moje vina. Že ne?"

"Co přesně myslíš?"

Samozřejmě, že Taehyung nevěděl, o čem Jungkook mluví. Jak by mohl tušit, co byl jeho sen?

"Můj táta. Nechtěl jsem, aby se mu stalo něco takového. Není to moje vina, není. Já to nesnesu."

Taehyung si povzdechl. Jungkook neměl tušení, že Tae ví, co všechno je na pozadí tohoto příběhu, proto ani nečekal, že ho pochopí, že ho pochopí to, co mu říká.

"Nemůžeš za to. Ať už je tvůj pocit viny jakkoli velký, musíš si uvědomit, že to byla nehoda. Nehoda, rozumíš?"

Jungkook jen pokýval hlavou, ale nevydržel to příliš dlouho, než znovu propukl v pláč. Bylo toho na něj najednou až příliš moc. Nechápal to. Bylo mu špatně ze sebe samého, ale co mohl dělat? Jako by z něj něco vysávalo poslední zbytky sil, které se mu doposud dařilo udržet.

Zhluboka se nadechl.

"Jestli to byla nehoda, tak proč mi pořád tvrdí opak? Proč? Proč se mi snaží ublížit? V mých snech je jiný."

Taehyung se neodvažoval zeptat na to, koho má na mysli. Nemohl. Protože i on už ztrácel své síly. A tak jej na místo prázdných slov objal, protože v ten moment to bylo to jediné, co pro něj mohl udělat.