EXISTENCE | jjk x kth ✔

55

"Chci říct, že potom, co mu umřel táta, to nebylo zrovna nejlepší... A nejspíš se přes to ještě nedostal. Hrozně si to vyčítal, protože se nemohl zbavit pocitu a dojmu, že je to jeho vina."

"A co přesně se stalo?" zeptal se Taehyung. Všechno, co věděl, bylo jen to, že to byla autonehoda. Nic víc. Nic míň.

"Nikdo ti nic neřekl?"

"Jinak bych se teď neptal, nemyslíš?" vyhrkl podrážděně. Stále nevěděl, co se s Jungkookem děje a Hoseok pořád jen něco naznačoval. A Taehyung potřeboval konkrétní informace.

Hoseok si povzdechl.

"Jel tenkrát za ním. Jungkook vážně moc chtěl, aby ho viděl vystupovat, jenže jeho táta nestíhal. Jungkook se proto naštval a položil mu telefon. A pak se stalo to... Co už víš, co se stalo."

Taehyung nevěděl, co na to povědět. A vlastně ani nic říct nechtěl. Pro něco takového neměl žádná slova. Bylo mu jasné, že si Jungkook musel tu nehodu dávat za vinu. Nedovedl si představit, jaké to pro něj muselo, a nejspíš i stále musí být.

"Proč se ale o něj zničehonic staráš?" To byla další věc, na kterou chtěl také znát odpověď. Přišel Hoseok vůbec s dobrými úmysly?

"Chtěl bych napravit, co jsem tehdy pokazil."

"Na to je ale trochu pozdě, nemyslíš? On tě potřeboval předtím, ne teď."

"Já vím. Udělal jsem chybu," přiznal. "Jenže ani pro mě to nebylo lehké."

"To tě ale neomlouvá."

"Už nemá cenu řešit, co bylo. Přišel jsem ti říct něco jiného a to jsem taky udělal. Myslím, že bys za ním měl jít a-."

"Pořád jsi mi ale neřekl, co-," skočil mu do řeči, ale Hoseok mu to oplatil stejným stylem.

"Já sám nevím. Prostě tam jdi. Je to to nejlepší, co pro něj můžeš udělat."