EXISTENCE | jjk x kth ✔

37

Ta špatná nálada v něm přetrvávala po celý zbytek dne. 

Přemýšlel nad Hoseokem, který se k němu otočil zády v těch nejhorších chvílích, které si kdy prožíval. A po tak dlouhé době se najednou objevil a Jungkook s ním nechtěl mít nic společného. Bylo mu z něho špatně a špatně mu taky bylo ze sebe samého, protože lítost, co pocítil, když ho spatřil, se mu hnusila šíleným způsobem. 

A Jimin...

To snad bolelo ještě víc.

Nechápal, co to mělo znamenat. Vyčetl mu Taehyunga, aniž by mu své chování nějak vysvětlil. Pravděpodobně na jejich smluvené místo i přišel, ale odešel nakonec dřív, než si ho stihli všimnout. A pak jen zle zaútočil. 

Bylo mu tak ještě hůř. Byl zklamaný. A ublížený. 

Pokoušel se rozptýlit sledováním televize, u níž bojoval s večeří, ale trochu to pomáhalo, proto svou aktivitu nehodlal měnit. Alespoň trochu byl všemi těmi myšlenkami někde jinde.

Dokud nezaslechl prudké zabouchnutí domovních dveří a pak hlasité kroky na schodech.

Taehyung? pomyslel si.

Nejspíš to setkání nedopadlo příliš dobře. 

Nevěděl proč, ale  v tu chvíli vůči němu pocítil určitou lítost.

Ještě nějakou dobu pak seděl v obýváku pohodlně uvelebený na gauči, než se odhodlal za Taehyungem jít. Možná by mu měl nějak oplatit, že ho včera vyslechl. A vlastně i nejen včera. 

Okamžitě pokroutil hlavou, snažíc se zahnat vzpomínky na jeho zhroucení, zatímco mířil do pokoje staršího. 

Byl ale nemile překvapen, když dveře od jeho pokoje byly zamčené.

"Tae?" 

Na odpověď nečekal dlouho. 

A byl jí dosti zaražen.

"Vypadni!